,,No trochu se bojím, abych ti nezkazila náladu."
,,Tak už mluv. Myslím si, že už ji mám zkaženou dost kvůli té večeři."
,,No měla jsem štěstí, že ten pád nebyl vážnější. Zjistili, že...jsem těhotná."
,,Pane Bože..." začal se usmívat a mně spadl kámen ze srdce.
,,Ricky, neplánovala jsem to." obdržela jsem okamžitě velkou radostnou pusu.
,,Sakra, Emmo, nemohla jsi mi udělat větší radost. Miluju tě." objal mě a až po tom jsem si uvědomila, co mi řekl.
,,Tolik jsem se bála, že mě pošleš k vodě."
,,Šílíš? Vždyť víš, jak moc jsem si přál mít děti." usmíval se od ucha k uchu.
,,Myslel jsi to vážně?"
,,Co?"
,,Řekl jsi, že mě miluješ." podíval se na mě.
,,Já vím."
,,Takže už to pro tebe nejsou jen slova?"
,,To mi řekni ty, jestli už jsi se přesvědčila, že tě miluju i bez těch slov."
,,Přesvědčila a moc si přeju, aby ses takhle choval pořád."
,,To ti slibuju. A teď už pojď na tu večeři. Dneska už mi nic náladu nezkazí."
Nikdy by mě nenapadlo, že by se ke mně mohl Ricky chovat ještě lépe, ale najednou jsem si připadala jako nemluvně. Tedy alespoň tak se o mě začal starat.
Před matčiným domem už stál čísi Jaguar a já jsem si představovala nějakého šedesátníka s miliony na účtě. Ovšem vzápětí jsem dostala ledovou sprchu, když mi otevřel král solárií a steroidů okolo třicítky.
,,A to jsem si myslela, že mě už matka ničim nepřekvapí." podívala jsem se na Rickyho.
,,Ty budeš Emma?" podal mi tu svojí obří tlapu a zamrkal na mě tyrkysově modrýma očima.
,,Jo a ty jsi kdo?"
,,Tayler. Netušil jsem, že má Chloe tak pěknou dceru."
,,A já zase netušila, že má moje matka takový vkus." zazubila jsem se.
Vešli jsme s Richardem do kuchyně a máti se na nás usmívala při prostírání stolu.
,,Ahoj." culila se jako by nic. ,,Už jste se seznámili? Emma, Richard a můj přítel Tayler. Pojď necháme chlapy, pomůžeš mi donést talíře?"
,,Jasně."
,,Tak co na něho říkáš?" zamrkala na mě.
,,Musím se vyjadřovat?"
,,No já jen, abys mi ho taky nepřebrala. Znáš se."
,,Jsem na starší, jestli sis nevšimla."
,,A když už jsme u Richarda, zdá se, že si tě pořádně kontroloval, když ses seznamovala s Taylerem."
,,No jistě, kdo nežárlí, nemá rád." odnesla jsem talíře ke stolu.
Posadili jsme se k jídlu a nad práznými talíři řešili Taylerovu práci trenéra ve fitku.
,,Musíme si připít. Dáme si víno?"
Richard na mě hodil svůj pohled a věděla jsem, co měl na mysli.
,,Já víno nemůžu." nadhodila jsem.
,,Ještě bereš léky kvůli tomu úrazu?"
,,Vlastně, byste si měli připít vy tři. Budeš totiž babička."
Matce zamrzl úsměv na tváři a střídavě zírala na mě a na Richarda, který mě hned vzal za ruku.
,,Tak tohle musím rozdýchat." vstala a odešla z kuchyně.
,,Co je špatného na tom, že bude babička?" pobavilo to Taylera.
,,Na tom není nic špatného, ale vadím jí já." ozval se Ricky.
,,Proč?"
,,Protože Ricky původně chodil s ní. Já jsem jí ho přebrala." vysvětlila jsem Taylerovi situaci a ten se tomu začal smát.
,,To od tebe nebylo hezký."
,,No už půjdeme." zvedl se Richard.
Chtěla jsem si ještě popovídat s Chloe, ale Richard mě od toho odrazoval.
,,Nestojí ti za to."
,,Nevěřím Richardovi, že by to s tebou myslel vážně, Emmo. Měla jsi zůstat s Harrym. Pro něho jsi byla střed vesmíru, ale tenhle chtěl akorát tak dítě a pak tě odkopne, věř mi, že brzy dáš za pravdu."
,,Mluví z tebe akorát vztek." mávla jsem nad ní rukou a chystala se odejít.
,,Počkej,..." zarazil mě Ricky. ,,...Chloe, ty mě vůbec neznáš. Emma a ten malý jsou jediní, na čem mi záleží a budou moje drahocenná rodina. Nikdy bych nedopustil, aby jim něco chybělo, takže radši zavři tu svojí nevymáchanou držku nebo tomu malému bude chybět babička, protože ti zakážu, aby ses k nim přiblížila. Snad jsme si rozuměli."
,,Nech si ty výhružky. Myslíš si, že mě ten malej parchant zajímá?" bodla mě do srdce.
,,Tím lépe, nepřibližuj se k nám."
To bylo naposledy, kdy jsem se s matkou viděla. Ranila mě a já zase ranila ji. Musela jsem na jednu stranu uznat, že ode mě skutečně nebylo hezké, že jsem jí přebrala Richarda, ale na druhou stranu, se jí všechno špatné jen vrátilo. Otci ublížila jak jen mohla a od jisté doby jsem si s ní beztak nerozuměla jako dřív. Byla jsem jen ráda, že jsem byla tak odvážná a šla si za svým cílem, který byl tak strmý a zapeklitý. Zpočátku jsem si myslela, že mi za to Richard nestál, ale stál. Protože když člověk miluje, jde i přes mrtvoly a jde si těžce za svým. A přesně tak, jsem dosáhla svého štěstí.
