Vlastně jsem nevěděla, co si mám o tom všem myslet. Tvrdil mi, jak o mě nechce přijít a pak mi nedokáže říct dvě slova?
Odvezl mě do svého bytu a beztak jsem se chovala lehce odtažitě. Rozhodla jsem se mu už neskočit na špek a ačkoliv jsem ho chtěla víc než cokoliv na světě, pořád jsem měla špatné tušení.
Staral se o mě celé odpoledne a o rozhovoru v nemocnici nepadlo už ani slovo. Možná jsem se k tomu vrátit chtěla, ale styděla jsem se. Chtěla jsem, aby mi řekl sám, proč si vybral mě až na potřetí.
,,Budeš se zlobit, kdybych tě tedy odvezl za svými příbuznými?" trochu mě šokoval, ale mile.
,,Nechci, abys něčeho litoval, Ricky, do ničeho tě nenutím."
,,Já bych se ani nenechal. Jen chci abys věděla, že to myslím vážně a přestala se bát." usmál se.
Seděla jsem na posteli a četla si zklamanou SMS od Finna, že ho matka nechce pustit a vydírá ho, že se o ní přeci musí postarat, když má nemocnou nohu. Divila jsem se, vždyť chtěla být bez dětí jenom s jejím Richardem a ostatní ji nezajímalo.
Byla jsem zamyšlená a téměř jsem si ani nevšimla, že mě Ricky zezadu objal a položil si hlavu na moje rameno.
,,Chyběla jsi mi."
,,Nekecáš trošku?"
,,Já vím, že jsem párkrát řekl blbost, ale už ti říkám pravdu, přísahám." líbnul mě na líci a stiskl mě o trochu silněji v náručí.
Jakmile se mi rána zahojila, Ricky chtěl vyrazit na cesty. Po cestě do San Diega jsme měli Pasadenu a tak jsem se chtěla zastavit u otce, abych je seznámila. Otec nejspíš nebude na Richarda zrovna milý, ale s tím musel počítat.
Otec už o mě věděl a tak čekal na zápraží. Ricky zaparkoval jeho černý Mercedes a moc dobře jsem věděla, že si rozumět nebudou. Otec byl o sedm let starší než Richard a to nebylo moc. Navíc otec nesnášel tyhle frajírky v nadupaných kárách za sta tisíce.
,,Ahoj tati." zabouchla jsem dveře auta a šla k němu.
Pečlivě si Richarda prohlédl. Ten z kufru vyndaval lahev vína a pizzu, kterou jsme koupili po cestě.
,,To je on?" kývl k němu.
,,Jo."
,,Tenhle si nabalil Chloe?" začal se smát.
Richard se blížil a otec byl vysmátý jako by měl v sobě pár promilí.
,,Richard Bonelli, rád vás poznávám." zvedl ruku.
Otec mu jí taky podal, ale ještě pořád se smál.
,,Hele Richarde, ty jsi randil s mojí bývalou ženou?"
Richard se netvářil zrovna nadšeně z tohoto tématu a dal to i najevo.
,,Tohle období už mám naštěstí za sebou, pane Talbote."
,,Emmo, přines nám z kuchyně skleničky na to víno a talířky na tu pizzu." chtěli si popovídat sami.
S Rickym jsme se střetly pohledy a pak jsem odpochodovala do kuchyně. Doufala jsem, že mi pak někdo z nich poví, co si říkali. Otec ho nejspíš šetřit nehodlal. Měl důvod, protože jenom táta věděl, jak jsem celý rok byla v háji a jak mi ublížil.
Dala jsem jim dostatek času a pak přišla i s nádobím. Otec nasadil úsměv hned, co mě uviděl, ale Ricky tam seděl jako malé dítě, co dostalo právě vynadáno.
