Večer jsem se rozhodla ozvat Richardovi, aby mě vyzvedl v Pasadeně u otce. Beze slova odporu pro mě přijel a očividně byl dost naštvaný i nadále. Ani se na mě nepodíval. Já jsem se posadila do auta a mlčela uraženě taky.
,,Nemusela jsi zdrhat jako malé dítě." dodal a ve mně to začínalo vařit vzteky.
,,S tebou se nedá bavit o těhle věcech." dívala jsem se okýnkem ven.
,,Hlavně že s Harrym jo."
,,Právě, že jo." odsekla jsem.
,,Tak proč s ním nejsi, když je tak perfektní?"
,,Protože mi to řekl pozdě."
,,Co ti řekl? Že tě chce zpátky?" začal se smát.
,,A co je na tom? Není to snad možný?"
,,A není to třeba trochu tím, že mi chceš pořád dokola dokazovat, jak moc jsi žádaná a já můžu být rád, že tě mám vedle sebe?"
,,Cože?" podívala jsem se na něho a už jsem vážně byla vytočená.
,,Ten týpek v Aspenu, Calvin, Harry i Jared."
,,To chceš říct, že to zkouším na každýho?"
,,Ne jen, že mi to snažíš předhazovat."
,,Zrovna ty mi něco takového budeš vyčítat? Každý víkend jiná děvka, exmanželka, ta blondýna před barákem, jak mi rvala vlasy, moje matka a hromada dalších. Já jsem, frajere, na číslech do deseti, co prošli mojí postelí, ale že tobě není hanba mi to vyčítat, když jsi jich sám měl nespočetněkrát víc."
,,Nechci se hádat zase."
,,Protože mám pravdu. Tolik lží, co jsem od tebe slyšela a nezasloužím si ani jedno vřelý slovo?"
Richard vzteky zastavil u cesty a vystoupil.
,,Vylez ven." čekala jsem, že mě vyhodí z auta a odjede.
Otevřel mi dveře, vzal mě za ruku a podíval se mi do očí.
,,Řekli jsme si snad, že začneme s čistým štítem."
,,Ty sis začal." polkl.
,,Tak dobře, Emmo. Když ti teda povím, že tě miluju, už dáš pokoj s tím vším?"
,,Ne. Protože já nechci jen prázdná slova. Jestli to nejde od srdce, tak mi to ani neříkej."
,,Jsem asi trochu jiná generace."
,,Neříkej, že před dvaceti lety se holkám takové věci neříkaly."
,,Ale jo, jen když jsem je chtěl dostat do postele. Popravdě, Emmo, mi to příjde jen jako snůška nesmyslů."
,,Možná pro tebe."
,,Jako mladej jsem to říkal pomalu každý, kterou jsem chtěl dostat, proto to pro mě nic neznamená. Ale chápu, že když jsi to ještě od nikoho neslyšela..."
,,Ale slyšela, Ricky. Zrovna od toho, od kterýho bych to nečekala."
Ricky se na mě upřeně zadíval a očividně přemýšlel. Téměř ani nemrkal, jak se snažil přijít na to, kdo mi to jen mohl říct.
,,Takže ti to řekl Harry?" rozsvítilo se mu a hned mu všechno došlo.
,,Jo." přiznala jsem.
,,Včera na tom balkóně?" sledovala jsem jeho reakci.
,,Jo."
,,V tom případě nechápu, proč už nejsi s ním?" vyrazil mi dech.
,,Když na to tak koukám, asi bych měla. Možná by se ke mně uměl chovat."
