Richardovi i Harrymu jsem nezvedala telefony a když se stalo, že někdo z nich dorazil osobně, otec je hnal pryč. Našla jsem si brigádu v místní knihovně, abych si něco vydělala a navíc jsem se chtěla odreagovat od všedních dnů.
Byla jsem unavená z těch všech lží a potřebovala jsem nějaký čas, abych mohla na Richarda uhodit.
Takhle se mi to dařilo několik týdnů a pak si na mě Richard počkal před domem. Bohužel jsem neměla možnost vzít včas nohy na ramena a zdrhnout, ale v hloubi duše jsem si říkala, že je možná dobře, že jsme na sebe konečně narazili. Tolik jsem si přála, aby se konečně vymáčknul a dokázal mi, že nejsem jen kus masa v jeho životě a stojím za víc.
,,Proč se mi vyhýbáš?"
,,Spíš mi řekni, proč bych se s tebou ještě měla bavit?"
,,Dám ti návrh. Mám tu ten náš výherní poukaz do Aspenu." mával mi známou obálkou před nosem.
,,A jak si můžeš být tak jistý, že tam s tebou chci jet?"
,,Dej mi poslední šanci a já ti dokážu všechno, co potřebuješ vědět."
Opět tu byl v plné kráse a já šla do kolen jako raněná srna. Zlobila jsem se sama na sebe, že bych si mohla jen v koutku srdce myslet, že by to myslel vážně.
,,Ricky, tentokrát to myslím smrtelně vážně a říkám to opravdu naposled. Rozmysli si, svoje priority a to co mi řekneš."
,,No pokud bych měl skákat podle toho, jak pískáš, tak souhlasím a udělám to." musela jsem se tomu zasmát.
,,Ale tohle přeci nechci. Řekni mi,co chceš ty a co ode mě vůbec očekáváš?" zablýsklo se mu v očích.
,,Přestaň se se mnou už hádat a pojeď do toho Aspenu. Hned zítra."
Nakonec mi beztak nezbývalo nic jiného než souhlasit a dát mu tu poslední šanci, kterou jsem zarytě nechtěla dávat. Zklamání, které jsem obdržela od Harryho a ještě k tomu matčin výsměch mě donutil k tomu, abych do toho šla. Měla jsem zabaleno během chvíle a ačkoliv otec postával ve dveřích mého pokoje a kroutil hlavou, nechtěla jsem, aby cokoliv říkal.
Byla jsem rozhodnutá, že počkám na veškeré vyjadřování otci až po Aspenu. Jakmile jsem totiž seděla v letadle vedle Richarda, zdálo se mi, že jsem všechno nechala v Kalifornii a spadla ze mě ta zátěž. Všechno jsem nechala tam a chtěla jsem začít znovu. Pokud to myslel Ricky vážně, byla jsem ochotná zapomenout na ty lži, ale pod podmínkou, že chci pryč. Daleko od matky, Harryho a všech, co se do nás obouvali.
,,Jsem vážně rád, že jsi na to kývla." usmál se na mě, když vyzvedával kufr z pásu.
,,No já si ještě svojí odpověď nechám pro sebe."
Vzal mě za ruku a já cítila, že už nebyl takový frajírek, kterému patřil svět. Byl klidný, vnímavý a neustále se zajímal o to, co si myslím nebo co chci.
Jakmile jsem si vybalili kufry na pokoji, odebrali jsme se na oběd. Měla jsem hrozný hlad, ale nad švédskými stoly jsem nestačila ohrnovat ret.
,,Fuj z tý ryby se mi dělá zle. Smrdí tady přes celou jídelnu." rýpla jsem si do jeho přeplněného talíře.
,,Citlivko." vysmál se mi.
Po obědě jsme si vyšli na procházku a musela jsem uznat, že se Ricky vážně snažil až mě to zaskočilo. Vůbec jsem ho takhle neznala. Tahle jeho stránka mi byla cizí, ale líbila se mi.
K večeři jsem se trochu vyšvihla, aby nelitoval toho, že mě vzal s sebou. Nandala jsem si plný talíř topinek s tatarským biftekem a kaviárem, ale Richard mi zkazil chuť s pizzou. Nedokázala jsem si to vysvětlit, ale to oregáno jsem cítila snad i z ubrousku.
Nedala jsem to na sobě znát, protože už by ze mě Ricky nebyl moc nadšený a myslel by si, že mi pořád něco vadí. Nakonec ta vůně oregána byla natolik silná, že jsem vyskočila na nohy a snažila se to rozdýchat v kávovém koutku, kde se mi udělalo lépe.
,,No to není možný. Jsi to ty?" otočila jsem se a zabodla oči do povědomého obličeje.
,,Ahoj...ehm...asi nevím odkud se známe?"
,,No tady z Aspenu. Jsem Kevin. Chtěl jsem po tobě ten taneček." nadzvedl jedno obočí a hned mi došlo o koho se jednalo.
,,No jasně. Dávali jsme si panáka na baru."
,,Můžu tě na něho pozvat?"
,,Ne díky."
,,Nezapomněla jsi, že jsem si rezervoval ten tanec?"
,,Nezapomněla, ale budu ti muset dát košem. Jsem tu s přítelem."
,,A co je špatného na jednom tanci?"
,,Řešíme tu nějakou krizi a nechci ho ještě provokovat."
,,Myslel jsem, že jsi chodila s tím druhým, co tu s tebou byl." podíval se směrem ke stolu, kterým jsem se dívala.
,,S Richardem jsem šla do té soutěže."
,,Já vím, ale všiml jsem si, že jste seděli s tím druhým u snídaně a sahal ti na nohu, tak jsem si myslel, že..."
,,Jo máš pravdu." už mě nebavilo něco vysvětlovat cizímu klukovi.
,,A tenhle je tvůj přítel?" ušklíbl se.
,,Máš s tím problém?"
,,Ne, jen se mi zdá být věkově jinde."
,,Vážně? Vůbec jsem si nevšimla." začal mě rozčilovat.
,,Neber to nijak zle."
,,Tak zas někdy." odkopla jsem ho a vrátila se ke stolu.
,,Kdo to byl?" zajímal se hned Ricky.
,,Možná si na něho pamatuješ, když jsme tu byli naposled."
,,Není to ten záchranář ze svahu a tanečník v jednom?"
,,Jo to je on."
,,Člověk tě nemůže nechat ani chvíli samotnou a hned se na tebe lepí jiní chlapi." pousmál se, ale tentokrát jsem ho nepoznávala.
Bral to v klidu a s úsměvem.
,,Ricky, já tě nepoznávám. Co to, že ses nevydal hned za mnou?" podíval se mi do očí.
,,Protože ti věřím. Prošli jsme si toho tolik a vím, co pro tebe znamenám. Je to tak?"
,,Jsi úplně jiný."
,,Musel jsem se držet, jen se neboj. Chtěl jsem tam jít, ale musel jsem se ovládat."
,,Přála bych si, aby tahle tvoje stránka, kterou mi teď ukazuješ, zůstala už napořád."
,,Budu se snažit a ty víš, že to myslím poprvé v životě vážně." chytl mě za ruku a políbil mi hrot dlaně.
Po večeři jsem ani nečekala na zábavnou tečku večera. Byla jsem utahaná jako pes a chtěla jsem si lehnout. Richard mě samozřejmě nemohl nechat být a snažil se mě dotýkat každou vteřinu. Byla jsem mile překvapená a Richardovo chování jsem nedokázala pochopit.
