Nejhorší na tom všem byla ta nejistota. Nedokázala jsem za milovaného člověka dát ruku do ohně a to bylo špatně. Když jeden druhého miluje, tak jsou si věrní a navzájem si bezmezně věří, jenže já ten pocit postrádala.
,,Dobře. Dvě holky, dvě zkoušky.Chci být u toho."
,,Můžu ti tak maximálně pořídit záznam z kamer. Nejde přeci, abys tam na něho zírala od baru."
Měl pravdu, ale já jsem si nedokázala přiznat, že by je mohl odmítnout s tím, že je přeci šťastně zadaný. Ty pochybnosti tam stále byly.
,,Co tady děláš?" přiběhl naštvaný Ricky a mračil se na Harryho.
,,To je ale náhoda, co?" usmála jsem se a dělala jako že nic.
,,Náhoda jo?" naklonil hlavu na stranu a také tomu moc nevěřil.
,,Tak se pobavíme společně."navrhla jsem ačkoliv to nebyl zrovna chytrý nápad.
Naposledy jsme byli takhle společně v Aspenu na lyžích, ale to jsem byla ještě s Harrym. Teď to bylo trochu obráceně a Rickymu se to nelíbilo.
,,Aspoň omrknu, jak se k tobě chová."pošeptal mi ještě nenápadně Harry.
,,Hlavně nic neříkej o ničem z toho, co jsme se bavili." otočila jsem se ještě s odpovědí.
Přivedla jsem Harryho ke schodům, kde jsme se před tím usadili a popíjeli pivo. Vlastně jsem na pivo moc chuť neměla. Všechny myšlenky se totiž ubíraly jiným směrem.
Harry moc dobře věděl, proč se nebavím a Ricky byl natolik inteligentní, aby poznal, že mi Harry něco řekl.
,,Jdu pro pití, jdeš se mnou?"podíval se Ricky na mě.
,,Jasně." zvedla jsem se a letmo se podívala na Harryho.
Hned po pár krocích Richard spustil.
,,Proč je tady?"
,,Nevím."
,,Ale víš. Už ti to řekl, proto jsi tak zamlklá. Zase nějaký pohádky o mojí minulosti?"
,,Ne."
,,Tak co?" zastavil mě těsně u baru.
,,Prostě nic."
,,Myslel jsem, že si říkáme všechno? Pochybuju, že s těma rudýma očima jsi venku stála a poslouchala Harryho vyprávění o výletě do San Diega. Nejsem idiot, Emmo."
,,Rudý oči jsem měla protože je to tu zakouřený."
,,Sama jsi byla kuřačka, nechápu, že ti to hned tak vadí, ale tohle řešit nebudu. Chci vědět, co ti řekl?"
,,Tady zrovna není místo, abych ti něco takovýho říkala."
,,Tak chceš jít zpátky na ten balkón?"
,,Ricky, miluješ mě?" vykolejila jsem ho tou otázkou.
,,Ty víš, že jo, proč se ptáš?"
,,Nikdy jsi mi to neřekl."
,,Nemusím ti to říkat, když to víš."
,,Nevím, protože jsi mi to neřekl."
,,To chceš řešit tohle zrovna tady a teď?" dal si ruce v bok pod koženou bundu.
,,Promiň." do očí mi vyhrkly slzy a já musela vypadnout.
Ten pocit, kdy člověk neví a je v tak beznadějné situaci. Nikdy jsem nechápala ty zapeklité vztahy v televizních seriálech, kdy jeden miluje druhýho, ale ten miluje třetího a tan zase...
