,,Ty jsi vážně přišla?" divil se Ricky, když jsem otevřela dveře jeho nemocničního pokoje.
,,Nechtěla jsem chodit."
,,Proč jsi Chloe lhala o tom, co se stalo v klubu?"
,,Řekla bych, že to zrovna nebyla vhodná chvilka, kdy jí něco takovýho vyžvanit."
,,Promiň, neměl jsem to dělat. Jenom jsem ti pletl hlavu a chtěl jsem si něco dokazovat."
,,Tím před klubem nebo celkově." podíval se mi do očí a hned pak zase uhnul.
,,Posaď se tady." udělal mi místo na svojí posteli.
,,Nevím jestli to chci vůbec slyšet." tušila jsem podle jeho výrazu, že se mi to nebude líbit.
,,Promiň, jak jsem se k tobě choval. Lhal jsem ti a tys mi vždycky pomohla ze všech průserů. Nemohl jsem si víc přát. Něco jsem pochopil a musel jsem dát za pravdu Dannymu. V mém věku už bych se měl usadit a i když jsem ti tenkrát řekl, že jsem o dětech nepřemýšlel, lhal jsem. Strašně moc jsem chtěl mít velkou rodinu. Se Charlotte jsem byl spokojený, ale chtěl jsem sobecky mít svoje děti. Tím jejím lhaním mě odpudila a já už jsem jí nechtěl. Dělala mi naschvály a tak jsem si řekl, že z ní budu tahat aspoň peníze, když už mi nedá svobodu. Chtěl jsem si najít tedy nějakou rozvedenou s dětmi, když už jsem svojí šanci promarnil. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych spal s její dcerou a už vůbec ne, že s ní budu mít takový pouto, nebo jak to nazvat." vztáhl ruku k mým rozpuštěným vlasům a začal je hladit.
,,Dneska jsem se tvé matky zeptal." dodal.
,,Na co?"
,,Jestli by chtěla mít ještě děti." píchlo mě u srdce.
,,A co ti odpověděla?"
,,Že si to musí rozmyslet."
,,A kdyby řekla ne?"
,,Nechci nad tím ani přemýšlet."
Bylo mi docela úzko, když mi konečně řekl, jak se má situace mezi námi. Tentokrát mě slušně poslal do háje.
,,Vrátím se k otci do Pasadeny. Nechci vám tu překážet. Takže tohle je pravděpodobně naposledy, co se vidíme."
,,Emmo, kdybys byla o pár let starší, neváhal bych ani minutu." to už mi šly slzy do očí.
,,Vidíš, mně je věkový rozdíl ukradený. Klidně bych ti dala pět dětí." vzala jsem si kabelku a chystala se odejít.
,,Emmo, počkej."
,,A stejně tě miluju." zavřela jsem za sebou dveře a musela se posadit na lavičku, abych byla schopná odejít.
,,Emmo? Co tu děláš?" vykolejil mě matčin hlas. ,,Proč brečíš? Stalo se snad něco...?"
,,Přišla jsem se rozloučit. Vracím se zpět k otci."
,,Proč? Co svatba?"
,,Chci být sama."
,,Že ty sis to podělala u Harryho a on už to s tebou nechce zkusit?"
,,Ty chceš s Richardem ještě děti?" posadila se vedle mě.
,,Proto jsem přišla. Než půjdu na noční. Byla jsem u svého gynekologa a už mi to nedoporučuje."
,,Tím asi Richarda raníš."
,,Já vím, ale s tím musel počítat. Měl si najít někoho mladšího."
,,Odjedu zítra odpoledne, ještě se přijedu rozloučit."
