Nedalo se nic dělat a večer jsem musela Dannymu vzít telefon.
,,Co se děje, proč mi to nebereš?"
,,Byla jsem s kámoškama u bazénu, nemohla jsem to před nimi řešit."
,,Tak příště napíš aspoň textovku. Jak jsme na tom?"
,,Mám dobrou zprávu."
,,No povídej. Plná moc je podepsaná?"
,,Podepsaná bude zítra."
,,Jsi nejlepší. Připravím smlouvy k převodu nemovitosti."
On si vážně myslel, že když bude mít Richardovu plnou moc, tak převede společnost na sebe a já utřu. Zapřemýšlela jsem, jak by se tohle dalo využít.
Sotva máti usnula, dala jsem Rickymu klíčky od auta a jeli k jeho právníkovi. Najednou mu ani trochu nevadilo, že se jednalo o Dannyho auto.
Vyslechla jsem si pár žvástů a vzhledem k tomu, že jsem nemusela nic podepisovat, jen Richard,věřila jsem, že mě nikdo neobelhával. Dokonce jsem po přečtení zjistila, že skutečně všechny závazky a dluhy zůstávají na původním majiteli, což jsem uvítala.
Bohužel bylo ve smlouvě, že nelze nemovitost prodat bez souhlasu nějakých osob, co do toho maj co kecat. Bla bla bla...
Večer jsem se těšila až se sejdu s Dannym a překvapím ho.
,,Už se nemůžu dočkat až toho hajzla oberu." uculoval se na mě.
,,Obereš?"
,,Promiň, obereme."
,,Vlastně jsem ti přišla říct, že je na dlažbě."
Vysázela jsem mu na stůl všechny papíry, že už není vlastníkem firmy.
,,Cože?"
,,Jo takže je zbytečný dělat podfuky s plnou mocí." praštil naštvaně do stolu.
,,Splnilo se ti to."
,,Ne nesplnilo. Tu společnost musím mít já."
Byl to pěknej hajzl. Myslel si, jak nade mnou vyzraje a já mu naservíruju všechno na stříbrným podnosu, ale pěkně utřel.
Skutečnost, že jsem nová majitelka já, jsem si nechala pro sebe. Beztak se to dřív či později dozví.
,,Máš nějaký jiný nápad jak vydělat?"
,,Na něco příjdeme."
Nevěřila jsem mu ani nos mezi očima a musela jsem zjistit, co má za lubem než se dozví, že jsem mu tak trochu lhala.
Vrátila jsem se domů zrovna když se matka chystala na noční a tahala rozumy z Richarda, kde má auto, že ona mu ho půjčovat nebude. Ne že by se vyloženě hádali, ale přátelský rozhovor to zrovna nebyl.
Richard potřeboval prachy a já dostala super nápad. Mohla jsem se na něho vykašlat, ale už od začátku jsme si jeden druhému pomáhali.
Čapla jsem ten náramek, co mi koupil a rozhodla jsem se ho prodat. Otevřela jsem si inzeráty na internetu a nalezla několik pěkných kousků. Jenže aby matka nic nepoznala muselo by být na tachometru o několik stovek tisíc mil méně. Bezradně jsem se posadila do auta a už mě nic nenapadalo. Kdyby okolo neprojelo staré Porsche. Napadlo mě se podívat na starší auta, které mají také svojí hodnotu.
Měla jsem obrovské štěstí. Před malým okamžikem byl přidaný inzerát, zrovna nedaleko prodával někdo nově zrekonstruovaný Ford Mustang za čtyři tisíce. Nový rudý lak a tři tisíce mil najeto, no nekup to. Zavolala jsem tam a zvedla to postarší dáma. Taxík mě dovezl až před její dům, kde už na mě čekala s úsměvem od ucha k uchu.
Ve skutečnosti vypadalo auto ještě lépe než na fotce. Autům jsem nerozuměla, ale vizuálně byl nádherný. Nastartoval na škrtnutí a zvuk byl celkem normální. Ihned jsem dámě zaplatila domluvenou částku a upalovala domů.
Zaparkovala jsem záměrně na konci ulice, abych Rickymu udělala překvapení. Matka se ve starých autech nevyznala a když jí Ricky řekne, že stálo stokrát tolik než vážně stálo, tak nad tím jen mávne rukou.
Vešla jsem do domu a v obýváku se svítilo. Ricky tam rozmýšlel nad nějakými papíry. Přičemž vypadal nešťastně. O to víc jsem mu chtěla udělat radost.
,,Máš chvíli?" postavila jsem se nad něho.
,,Co potřebuješ?" otráveně se dál hrabal v lejstrech.
,,Chci ti něco ukázat."
,,Teď?"
,,Jo, je to kousek."
,,Tak to budeme muset pěšky." praštil o stůl nějakými deskami.
Vytáhla jsem ho z domu, zrovna, když se stmívalo a tak jsem se snažila trochu přidat, aby viděl auto ještě za světla.
Došli jsme na konec ulice a zastavili se u Mustanga.
,,Chytej." hodila jsem po něm klíčky od rudého krasavce.
Chvíli na mě nechápavě zíral, ale jakmile jsem se opřela o bok, promluvila z něho zvědavost.
,,Čí to je?"
,,Tvůj." auto obešel a nevěřícně se šklebil.
,,Co to plácáš?"
,,Za ten náramek jsem dostala čtyři tácy, na víc jsem neměla a nemohla jsem koupit auto, co má najeto třista tisíc."
Zatvářil se trochu smutně a pak sevřel pevně klíčky v dlani.
,,Emmo, to jsi neměla dělat. Ten náramek byl tvůj."
,,Ale já jsem chtěla."
,,Nevím, co mám říct. Tohle jsem od tebe nečekal." vypadal dojatě.
,,Já vím, že to není Bentley." zašklebila jsem se.
,,Ne, Emmo, je to dokonalý. Docela zírám, že jsi to sehnala za čtyři tisíce."
,,Tak mě snad svezeš ve svý nový káře, ne?" usmála jsem se na něho, ale on pořád civěl do jednoho místa na tom autě.
Už jsem se bála, že není něco v pořádku.
,,Jasně." konečně nahodil úsměv a skočil do auta.
Projeli jsme se až k Hollywoodským kopcům, kde svítil nápis ,,Hollywood". Mělo to fakt kouzlo.
,,Jsem naprosto mimo. Tohle by pro mě jen tak někdo neudělal."
,,Ale jo."
,,Jsi poklad. Ani nevíš, jak moc si tě vážím, Emmo. Nevím, co bych si bez tebe počal." stiskl mi dlaň.
Z Richardovy reakce na auto jsem byla naprosto vykolejená. Vůbec jsem nečekala, že z toho bude tak v háji.
Ihned jsem si za to vysloužila vášnivé políbení za svitu hollywoodského nápisu a měsíce.
