Ráno mě doktoři potěšili a skutečně mě propustili. Do kabelky jsem si naskládala věci a uvědomila jsem si, že nemám telefon. Vzpomněla jsem si, že mi ho vlastně sebral ten idiot Danny. Neměla jsem si tedy jak zavolat odvoz. Doufala jsem, že bude před nemocnicí nějaký taxík.
Ačkoliv jsem o to neměla zájem, Richard nezklamal a čekal na mě.
,,Říkala jsem ti, abys nejezdil."
,,Harry nepřijel?"
,,Nemám telefon, neměla jsem mu jak dát vědět."
,,No vidíš. Tak si nasedni a nedělej blbosti. Můžete být zatím u mě než si něco s Finnem seženete."
,,Rozmyslím si to."
,,Takže chceš jet do domu?"
,,Jo pro Finna. Už se těším na ten její ksicht."
Jistá dávka nostalgie do mě vstoupila, když jsem se posadila do Rickova auta. Vůně jeho parfému i jeho propalující pohled. Neodvážila jsem se na něho ani jednou podívat.
Přijeli jsme do domu a vešli jako bychom tam stále bydleli. Finn přišel z obýváku a matka hned pár kroků za ním s berlemi.
,,Přišla sis pro věci?"
,,To taky. Ale i pro Finna."
,,Cože?"
,,Myslela sis, že ho tady nechám? Aby jsi ho za chvíli odkopla jako mě?"
,,Ten mi aspoň nebude dělat ostudu."
,,Tak já ti dělám ostudu? Všichni okolo nad tebou kroutí hlavou, co jsi to za matku, že dáš přednost cizímu chlapovi před vlastním dítětem."
,,A řekla jsi jim, co jsi provedla?"
,,Já? Tohle nemá cenu. Finne, jdi si vzít věci."
,,Ani náhodou. Finn nikam nepůjde. A už rozhodně ne s takovou děvkou."
,,Koukám, že jablko nespadlo daleko od stromu, co?" vrátila jsem jí narážku.
Richard tam celou dobu stál a nic neřekl.
,,Akorát, že ty odcházíš s prázdnou. Nevím, co jsi tím chtěla docílit, ale přišla jsi o matku i milence."
,,Je mi to fuk. Ty jsi mi nikdy nebyla dobrou matkou a Richard je akorát ulhanej frajer. Dokonale se k sobě hodíte. Už jsi jí dal ten prstýnek?" otočila jsem se k němu.
Jen zakroutil hlavou.
,,Jaký prstýnek?" pousmála se matka.
,,Tak pro něho dojdi. Nebo čekáš na romantičtější chvíli? Apoň u toho budou všichni ne?" byla jsem už vzteky bez sebe.
,,Tak vidíš, jak si dopadla. Lezeš mu do postele a pak utřeš." rýpala do mě matka.
,,Nelituju toho, kdybych mohla, udělala bych to znova stejně."
Vrátil se Richard s krabičkou v ruce.
,,Jsem vlastně ráda, že jsi u toho, Emmo. Můžeš mi jít za družičku." vysmívala se mi a musela vidět, jak mi drásá nervy.
,,Přeju vám to. Můžete se podvádět vesele dál. Jen smůla, že už nebudu mít sourozence, co?" zašklebila jsem se na oba.
,,Proč ho dáváš mě? Támhle máš nevěstu." nechápala jsem, proč mi Richard podával krabičku do ruky.
,,Protože nepatří jí."
Matka se na něho upřeně zadívala a čekala, co z něho vypadne.
