Přemýšlela jsem nad tím zbytek hodiny. Zazvonilo a já se vydala ven. Holky šly na oběd, tak jsem se rozloučila. Šla jsem cestou kolem tělocvičny a uviděla ho tam jak čeká až přijdu, jo a já šla za ním.
"Tak tady je moje spolužačka."
"Hele já nevím, myslíš, že je to dobrý nápad?"
"Nekecej a pojď." popadnul mě za zápěstí a táhnul lesem do nějaké boudy. Po 15 minutách cesty se konečne zastavilo.
"Takže ty jsi vlk?" zeptala jsem se ho, když jsem si na jeho příkaz sundala batoh a bundu.
"Jo a jsem čistokrevný." tak proto jsem ho vycítila. Koukla jsem na něj a když si sundal tričko, začervenala jsem se.
"Utři si slinu a sundej si ho taky, nebo aspoň podprsenku, protože při první proměně se ti potrhá oblečení. Sunala jsem si podprsenku.
"Stoupni si naproti mě a budeš dělat to samé co já, platí?"
"Ano." cítila jsem se trochu divně, stála jsem naproti klukovi co mi tvrdil že mě naučí proměnu a stála jsem před ním bez podprsenky.
"Zavři oči, představ si louku. Rozběhni se po té louce. Vidíš nad sebou měsíc?" měl pravdu, byl tam.
"Zavij na něj!" zavila jsem
"Hlasitěji! Hlasitěji!" najednou mnou projela vlna. Vlna emocí a já spadla na všechny čtyři.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Hombres Lobo--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
