Jeho pohled
Dal jsem ruku do kapsy a začal v ní převalovat malou červenou krabičku. Klekl jsem si a vytáhl jí.
"Sophie Adamsnová, vezmeš si mě?" čekal jsem zápornou odpověď, dokonce jsem s ní byl i smířený. Kouknul jsem se na ní a ona brečela.
"Ano! Ano! Ano! Já si tě Jacku Wolfe vezmu." skočila mi kolem krku a já jí pak nandal prstýnek s malým vlkem, jeho oči byly z rubýnů a zářily na tom tmavém podkladu. Naše svadba se může konat až bude Sophie plnoletá. V tu dobu i vlčice a vlci dospívají a proto se těším, až z nás bude i podle starších plnohodnotný pár. Jo a taky se blýží vysoká. Netěším se na ní. Budu sice chodit na stejnou školu jako Sophie, ale o hodinách se nudím. Tahle škola je od naší vesnice hodinu a půl autem po silnici, nebo patnáct minut lesem vlčí rychlostí. Mám pocit že budu běhat a to skoro každý den, bože.
Její pohled
Právě jsem zasnoubená s klukem svého života. Musím to potom říct mámě, nevím co na to bude říkat, ale i kdyby já si ho stejně budu brát. Ohledně nové školy která mě čeká, doufám, že to nějak přežiju.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Про оборотней--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
