"Tak na co si přišel Jacku?" koukla na mě její máma, když jsem zešel ze schodů.
"Má nateklé mízní žíly a zatuhlá záda."
"To jsem si mohla myslet, to sis nemohl dávat pozor?! Ještě nebyla ani na zmenšení vejcovodů, takže nevím co se přesně stane, ale můžeš mi vysvětlit, kdy se vám to povedlo?" jen jsem na ní koukal a nechápal jí.
"A co se nám povedlo? Promiň ale trochu tě nechapu."
"Aha...tak to řeknu pro tebe srozumitelně, kdy se vám povedlo, stát se rodiči?" teď jsem nechápal vůbec nic. Já budu otcem? Budu táta? Vím že jsem chlap, ale nahrnula se mi voda do očí. Jen jedna slza se mi ale rozhodla vydat na cestu.
"Noták, tim přece nic nekončí, nebreč..."
"To není smutkem, to je radostí!" obejmul jsem jí a utíkal nahoru za tou krásnou maminkou.
Její pohled
Z nějakého divného důvodu, někdo začal dupat na schodech. Pak se otevřely dveře a tam stál kdo jiný, než můj milovaný Jack.
"Spíš?"
"Po tom tvém dupání by ani mrtvý nespal."
"Promiň, ale potřebuju s tebou něco probrat."
"Další vyšetření? Bože..." sedla jsen si a on se na mě kouklal.
"Mohla jsi ležet, ale jaké se ti líbí jméno pro kluka a jaké pro holku?"
ČTEŠ
Smečka Dvou
Hombres Lobo--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
