Popadla jsem ten dopis, který mi máma podávala. Když za sebou zavřela, Jack se na mě koukal a já ten dopis začala trhat.
Jeho pohled
Jen jsem pozoroval, jak očkama hltá každé slovo na tom kusu papíru. Najednou se její oči zastavily.
"Je pryč..." vyloudula ze sebe asi po pěti minutách zvuk.
"Kdo?"
"Odjela s Bernardem...něco se sem na město řítí..."
"A co?" pořád jsem nechápal co se děje.
"...válka..." jen tohle jedno slovo mi projelo celým tělem a zapříčinilo, že jsem ztuhnul. Podala mi dopis a ať si ho sám přečtu. Celý ten dopis byl naškrabaný, byl psaný v rychlosti a ve strachu. Souhrn toho všeho kostrbatého textu bylo to, že musí utéct z města, protože se kolem města začali stahovat přízraci a že zahlédli několik nekromancerských vlků. Kouknul jsem se na Sofii, byla v oblyčeji celá bledá. Začal jsem mít o ní starost.
"Lásko, jsi v pořádku?"
"Není mi dobře..."
Její pohled
Nevím co mě to popadlo, ale rozběhla jsem se k záchodu a začala zvracet. Bylo mi zle, zle z toho, co se teď děje. Jen jsem pozorovala, jak ke mě Jack přiběhl, vzal mě do náručí a odnesl do postele. Usnula jsem docela rychle.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Werewolf--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
