Její pohled
Je ráno, musím říct Mirandě o tom úžasném plánu. Nevím kdo ten kluk je, co je zač, ale doufám, že to vyjde. Při brždění na svém obvyklém místě narazím na Mirandu.
"Ahoj!" obejmula jsem jí hned po promněně.
"Ahoj, ty běháš do školy?"
"No jó no, ale mám pro tebe úžasnou zprávu!"
"Jakou?"
"Asi jsem ho našla!"
"Ho? O koho se jedná? Co se tady děje?"
"Uvidíš dneska po škole. Máš čas?"
"No jo mám. Já se bojím toho, co si zase vymyslela."
"Neboj." usmála jsem se na ní a popostrčila směrem k hlavní dveřím do školy. Den utíkal strašne pomalu a já odpočítávala hodiny, minuty, sekundy a čekala, až zase uvidím Jacka.
Zvonek ohlašuje konec poslední hodiny.
"Miri?"
"Ano?"
"Kde bydlíš?"
"No deset minut od školy, ale na druhou stranu než odkud chodíš ty."
"A dáš mi přesnou adresu? Já si tě tam vyzvednu."
"Dobře." vzala papírek a na něj načmárala její adresu.
"Na." podala mi ho
"Ok dík, tak ve čtyři u tebe."
"Dobře."
ČTEŠ
Smečka Dvou
Werwolf--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
