Probudilo mě slabé štěknutí a následné vytí. Donutilo mě se promněnit a začít taky výt. Po následné proměně jsem se rozběhla dolů. Stáli tam všichni, máma seděla a v náručí držela malý uzlíček radosti. Táta mě zpozoroval a šel ke mě.
"Gratuluju Sophie, máš brášku."
"Opravdu?" ukázal směrem k mamce a ta se na mě mile usmívala. Dala mi ho do náruče. Jeho oči svítily v šeru místnosti světle modře, na hlavě měl trochu chmíří, nos měl do tvaru vlka než člověka a byl...byl maličký. Do očí se mi nalila voda a já s ním v náručí si klekla opatrně na zem.
"Sophie?"
"Ano mami?"
"A jaké mu dáš jméno?"
"Já mu mám dát jméno?"
"Ano broučku." koukla jsem se na ní nevěřícným pohledem a usmála se
"Děkuju..." je milá že mi přenechá takovouto čest.
"Můj milovaný bratříčku, jsi pro mě jako zázrak. Tak moc jsem si tě přála a teď tu jsi. Jelikož já jsem white wolf, chtěla bych, aby jsi byl mojím opakem. Aby tvé jméno vyvolalo respek, aby tvé jméno obsahovalo dark. Budeš se jmenovat Derek." koukla jsem na mámu a ta brečela radostí, táta si utíral slzy a Jack s rodiči se usmívaly od ucha k uchu, tedy jeho máma slzela jako můj táta.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Người sói--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
