Její pohled
Ve škole to utíkalo rychle. Holky mi popřály a zbytek třídy jakoby simbolicky. Jack chyběl. Co se mu stalo? To by si nechal utéct něco takového jako moje narozeniny? Zazvonilo a já šla směrem ze školy. A tam stál Jack, měl na sobě kvádro a seklo mu to.
"Ahoj krásko." přitáhnul si mě k sobě a podal mi obal s šaty
"A...ahoj? Co ty tu děláš?" vykoktala jsem ze sebe.
"Pro tuto chvíli jsem tvůj řidič. Toto jsou šaty, které si oblékneš v autě. Neboj skla jsou zatmavená. Pak tě přivezu domů a tam se dozvíš zbytek plánu."
"Dobře." přitáhnul si mě chtivě k sobě a políbil a ano holky, Naty a Bell byly přilepeny k oknu a slintaly. Nasedla jsem do auta a začala se převlékat. Jack mě sledoval ve zpětném zrdcátku a já po něm házela jak vražedné pohledy, tak i některé díly oblečení.
U baráku zastavil, vylezl a jako správný gantleman mi otevřel dveře a podal ruku.
"Děkuji vám sire."
"Ale to nemáte zač princezno." hrál se mnou tu mojí úžasnou hru. Otevřela jsem dveře a tam stála celá rodina a křičeli překvapení. Lekla jsem se ale i mě to dojalo. Něco takového jsem nečekala.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Werewolf--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
