Po obrovské líbačce snad na všech místech na těle, jsme na to huply.
---
Její pohled
Jeho tělo žhnulo, oddechoval.
"A co plánuješ?" zeptala jsem se, když jsem konečně popadla dech.
"No ti nemůžu říct."
"Noták..."
"Nemůžu."
"Tak se s tebou nebudu bavit."
"Ale, ale. To bys mi neudělala."
"Ale jo!" praštila jsem ho pěstí do hrudi, tedy jsem se o to pokusila. Chytil mou ruku a přehoupl se nade mě.
"Takže když ti to řeknu, všechno bude pryč, nic z toho nevyjde. Pořád to chceš vědet?"
"Tak né no. A Jacku?"
"Ano lásko?"
"Máš nějakého kamaráda, co je vlk? Nebo co nemá holku a stydí si nějakou najít?" na chvilku se odmlčel.
"Jo mam, proč?"
"Mám ve škole kamarádku, je nepromněněný vlk. Jediné co jí může pomoct je pravá láska."
"Mám nápad, zítra jí vem v podvečer do obchodu tam na rohu vedle opravny obuvy."
"Dobře, děkuju."
"Není za co. Pro tebe všechno."
"Pro tebe taky."
"Tak běž domů. Musím tu něco udělat."
"Dobře. A přijdeš zítra do školy?"
"Ještě ne, udělám pár maličkostí a pak pozítří přijdu."
"Beru tě za slovo, pa." dala jsem mu pusu a vydala se k východu a to by nebyl Jack, kdyby mě neplácnul přes zadek.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Werewolf--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
