To se budou holky divit, až jim řeknu tuhle novinku. Dneska se s nima mám sejít a těším se, už jsem je neviděla strašně dlouho, klidně se vsadím, že to je celá věčnost.
Můj autobus zastavil na zastávce, kde mě nedočkavě vyhlížely holky. Hned jak se otevřely dveře, ucítila jsem Naty specifickou vůni.
"Ahooj vlčáku!" vrhly se mi obě dvě kolem krku, div jsme sebou nebuchly o zem.
"Kde si se nám toulala?" spustila Bell.
"Vše nám musíš popsat!" roztomile zakňučela Naty.
"Budu vám vyprávět, ale teď si někam půjdem sednout, co třeba na čaj do čajovny?"
"Beru!"
"Já taky!!"
Celou cestu mi popisovaly co se děje ve škole, u nich doma, bavily se o klucích a o tom že je jeden na cestě, ani to že jsem se přistěhovala neměli ani šajna.
Konečně už sedíme v čajovně a já dostanu slovo.
"Mám pro vás dvě novinky."
"Jaké?" zeptala se Bell
"Takže stěhuju se sem k vám do města a to kvůli tomu, že budu mít sourozence."
"Vážně?" řekla nevěřícně Naty.
"To je bomba! Konečně budeme spolu trávit více času! A ja ti ho budu pomáhat hlídat." spustila nadšeně Bell a já na ní viděla, že se těší na malého nezbedného vlčka.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Werewolf--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
