Pohled Sofie
Běžela jsem k nim, ona spala v jeho náručí a on jí střežil jako oko v hlavě.
"Děkuju ti Sofie." řekl tichým hlasem, aby jí nevzbudil.
"Není za co." musela jsem se usmát.
"Kde bydlí?"
"Vem jí k sobě, její otec by měl problémy. A můžu se tě zeptat?"
"Dobře vezmu. A na co?"
"Jaká je její barva?"
"Ona byla zlatá, ale její tlapky byly černé."
"Dobře, děkuju a teď už jeďte." nasednul do auta a než jsem stačila něco říct, byli pryč.
"Co jsem říkal?" kouknul na mě Jack.
"Sám si nevěděl jak se bude chovat."
"To né no, ale nakonec to dopadlo dobře."
"Máš pravdu." jeho pevné ruce mě sevřely a já se o něj opřela.
"Jdem domů?"
"Jdem." dala jsem mu pusu a vyrazily jsme.
Ráno bylo vše takové odlehčené, po dlouhé době jsem nebyla po ránu napjatá a měla jem takový dobrý pocit. Jack spal vedle mě, táta spal, máma spala a jediný kromě mě kdo nespal byl můj bráška. Přišla jsem do jeho pokoje a koukala na něj, on se na mě usmíval od ucha k uchu.
"Shifi."
"Co mi povíš Derečku?"
"Mam lat ebet."
"Já tebe taky." dala jsem mu pusu na čelo a ukolébala ho.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Werewolf--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
