Jeho pohled
Usnula, nevím co se stalo, jen jsem viděl jak čte dopis, bělá a pak zvrací. Měl bych se na to zeptat její mamky. Opatrně jsem sešel ze schodů a zamířil rovnou do kuchyně kde stála.
"Mirando, potřebuju se tě zeptat."
"Na copa? A kdo psal?"
"Začala z ničeho nic bělat a zvracet."
"Zvracet?"
"Ano."
"A z ničeho nic říkáš?"
"No ano."
"Tak jí vyndej suchary ze skříňky a já jí uvařim čaj."
"A nevíš co jí může být?"
"Zkus jí prohmatat stehno a záda."
"A co mám najít?"
"Nesrovnalosti, pokud ti tam nebude něco sedět tak mi to pak přijď říct."
"Dobře."
Její pohled
Bože. Bylo mi tak špatně, bolela mě záda a bylo mi znova na zvracení. Otevřely se pomaloučku dveře.
"Ahoj lásko."
"Ahoj zlatíčko, už je ti lépe?"
"Je."
"Dokážeš si sednout?"
"Proč?"
"Jen tě potřebuju vyšetřit?"
"Ty seš nějakej pan doktor?" popalu jsem si sedla a koukala na něj.
Jeho pohled
Sednul jsem si za ní a začal jí prohmatávat záda. Měla je značně zablokované, přejel jsem rukou po stehně, trhla sebou.
"Co děláš?"
"Čekej, něco řesím." jezdil jsem rukou sem a tam a narazil na nateklé mízové žíly.
"Tak na co si přišel?"
"Na spoustu zajímavých věcí, jdi spát a pak zase za tebou přijdu."
"Dobře. Tak jdi."
ČTEŠ
Smečka Dvou
Manusia Serigala--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
