Dorazila jsem domů a ihned začala hledat někoho z rodiny.
"Mami?"
"Ano drahá?"
"Jak se dá pomoct vlkovy co přesáhnul limit první promněny?"
"Tomu se pomoci už nedá..."
"Ale musí!"
"Na takovéto věci se ptej otce."
"A kde je!"
"Proč?"
"Támhle za dveřma stojí moje kamarádka, nepromněněná!"
"Bože...a zkoušela jsi s ní to, co na tebe zkoušel Jack?"
"Mami, já a on jsme si souzeni už několik staletí dopředu. On by mě dokázal přinutit k promněně i kdybych přetáhla o patnáct let."
"A?"
"Nic neříkej, máš pravdu. Musím jí najít její osud. Kluka co by za ní život dal." vystřelila jsem ze dveří a svyštěla si to k Mirandě.
"Mám nápad, možná se ti nebude líbit a možná ti to nebude příjemné, ale je to jediný vhodný způsob." koukla se na mě a tenkým hláskem ke mě špitla
"A ten je jaký?"
"Musíme někoho najít, ale to ti řeknu až ho najdem."
"Dávám v tebe plnou důvěru, že uděláš maximum."
"Tak to se spolehni." rozloučila se a šla domů. První co mě napadlo, bylo navštívit jeskyni. Když jsem vešla dovnitř, sundala jsem si v domečku oblčení, nandala si Jackovo velké tričko. Zalezla jsem si do postele a překvapivě rychle usnula.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Werewolf--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
