Jeho pohled
Bylo mi zvláštní, že se před ním nestyděla, ale neptal jsem se. Vzal takovou zvláštní paličku, namočil ji do něčeho průhledného a přiložil ji to na holé bříško.
"Takže tady je jeden, tady druhý, ale žádné třetí nevidím."
"A co je to u toho kraje?" zeptal jsem se
"No jo ještě třetí, ale je tak u strany, to není dobré."
"Jak moc?"
"Bude v pořádku, jen první tři měsíce těhotenství musí většinu času ležet, aby dokázal vyrůst a pak udržet nátlak svých sourozenců."
"Pohlídám ji."
"To budu rád. Máš v ní poklad." usmál se na ní.
Její pohled
Jack je roztomilý když žárlí. Málem začal cenit zuby a vrčet.
"Jacku, to se nesluší."
"A co?" dělal jako že nic.
"Vrčet na svého druha." trochu se zarazil a koukal na mě.
"Omlouvám se Jacku, jsem to ale nezdvořák. Rád bych se vám představil, ale mám plnou čekárnu. Co třeba sejít se za tři hodiny v parku?"
"Jo sejdeme." odpověděla jsem za Jacka. Musím ho připravit na jednu věc, kterou jsem zapoměla zmínit. Když se do vás vlk vtiskne, zanechá ve vás kousek sebe, něco jako DNA, jako kdyby do vás dal biologickou bombu, která se při oplodnění aktivuje a začne pracovat a dítě které se narodí bude mít jeho geny a to i za předpokladu, že dítě není počato s ním.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Hombres Lobo--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
