V novém domě to bylo zajímavé. Obrovská zahrada, spousta místa a přístup k lesu. To že je máma v jináči jsem se dozveděla když už byla v 4 měsíci. Břicha jsem si nevšimla, protože většinu času seděla a měla na sobě volné oblečení. Teď je v měsíci pátém a já se na sourozence těším. Tajině doufám, aby to byl kluk. Za dva dny mám narozeniny a bude mi šestnáct. Máma mě na něco pořád připravuje a já nevím na co. V kronice vlků se píše o tom, že kluci se poprvé promění v pouhých 5 letech a holky až v 15. Mě patnáct už bylo, ale ještě se neproměnila. Mám takový pocit, že moje narozeninové překvapení bude vynucená proměna. A to je i důvod, proč jsme se stěhovaly.
"Mami?"
"Ano drahá?"
"Bude to bolet?" koukla se na mě a došlo jí, že jsem přišla na proměnu.
"Broučku, máš ještě dva dny, než se to bude muset vynutit."
"A bude to bolet?!" otázala jsem se znova a důrazněji.
"Ta vynucená ano. Ale ta samovolná ne, proto doufám, že se proměníš sama." dala jsem jí pusu na čelo a šla do školy. Dneska nebo zítra se musím proměnit. Nebo se o to jen pokusit.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Hombres Lobo--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
