"Jako první tě naučím jak používat zrak." vzal kámen ze země.
"Co mám dělat?"
"Otevři svou duši a zadívej se okolo sebe." udělala jsem to co řekl. Nadechla jsem se a uvonila se. Předemnou, asi několik metrů v křoví se oběvil králík. Vzala jsem ten kámen co držel v ruce a hodila ho. Z křoví vyběhnul králík a Jack se začal smát.
"Koukám že ti to jde." z jeho hrudi jsem cítila otřesy. Dala jsem mojí dlaň na jeho hruň. Chvilku mu trvalo než ze sebe vytlačil větu.
"Co děláš?"
"Já cítím tvé srdce. Je to úžasný."
"Woow...já vidím tvé..."
"To nevidíš u každého?"
"Vidět až k srdci můžeš jen tomu, s kým si vázaná poutem a nebo jsi do něj..."
"Co? Řekni to!"
"Ne zapomeň na to..."
"Jsi do něj blázen?" musela jsem se kulišácky usmát
"No jo no."
Už jsme byly na cestě domů. Na stole byl vzkaz *přijďte za náma, jsme u Jacksonovo rodičů.*
"To jsou tak rychlí?"
"No musí se to našim vysvětlit..."
"A co? Nebo hodláš mi zase nic neříct."
"Říct jim...že jsem...že já...prostě jsem tě našel..." tato slova na mé tváři vyvolala úsměv
"Tak pojď." vzala jsem ho za ruku a pevně stiskla.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Kurt Adam--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
