Seděla jsem tam dobrou hodinu, než jsem byla schopna se postavit. Přemýšlela jsem hlavně nad tím, co se stalo.
"Jacku, musím k doktorovi."
Jeho pohled
"Jakože cože? Pomátla si se?"
"Ne! A půjdu sama když mě nedoprovodíš!" něco se v ní hnulo. Došla rychle ke dveřím a koukala se směrem na mě. Šel jsem sní, to dá rozum.
---
Navedla mě do hlavní nemocnice. Vystoupila z auta a čekala až ji budu následovat. Po asi pěti minutách pro mně bezmyšlenkovytého chození po špitále jsme došly ke dveřím. V čekárně bylo dost lidí, hlavně žen a koukaly směrem na mě.
Její pohled
Zaklepala jsem.
"Mladá paní, pokud jste si nevšimla, zde je řada a každá si musí počkat."
"Promiňte, ale je to naléhavé."
"Na potratové prášky je pozdě děvenko."
"Já ty děti chci! Jen pokud nevyřeším jednu věc, tak o ně mohu během hodiny přijít!" ta žena se na mě podívala, omluvila se a už nic neříkala. Konečně se otevřely dveře.
"Mladá paní, musíte si poč....Sophie?"
"Sally potřebuju pomoct."
"Dobře pojď dovnitř." popadla jsem Jacka za ruku a vtáhla ho dovnitř.
"Co se děje Sophie?"
"Jsem v tom a..."
"Vždyť jsi nebyla na zákroku!"
"Já vím, už se stalo."
"Kolik?"
"Asi tři, ale nejsem si jistá."
ČTEŠ
Smečka Dvou
Hombres Lobo--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
