Její pohled
Na snídani jsme přišly, uff....nikomu nedošlo, že když nás budili tak do mě Jack právě dělal.
"Dobré ráno, tak jak se vám spalo?" vyptávala se máma.
"Nó dobře." něco řekl
"A proč jste se zamkly?"
"No, já se převlíkal." snažil se to zakecat.
"Jo, tak to jo." usmála se a dělala dál něco v kuchyni. Koukla jsem se na něj a on se jen zasmál.
Jeho pohled
Dneska bylo nádherné ráno. Sice na nás dneska málem přišla její máma, ale toho si nikdo nevšimne. Už doopravdy musím začít vybavovat ten dům.
"Jdem?" drkal do mě Sof a já jí to odkejval. Popřál jsem zbytku rodiny dobrou chuť a odešel s ní zpět do jejího pokoje.
"Tak to bylo o fous!" špitla, když jsem zavřel dveře.
"No to bylo. To znamená, že ani jen neprohrál. Mám pravdu?"
"Máš, ale málem jsem prohrála!"
"Ale líbilo se ti to."
"To máš pravdu."
"Tak vidíš." usmál jsem se na ní a ona mě políbila. Pokojem se ozvalo známé bušení na dveře. Otevřely se a tam stala opět její máma. V ten moment, kdy jsem jí držel za zadek a líbal ji.
"Ups...promiňte, jenom Sofie, přišel ti dopis."
Její pohled
Dopis? Kdo mi tak může psát?
ČTEŠ
Smečka Dvou
Werewolf--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
