Řekla jsem mámě, že řeším to s tou kamarádkou a pustila mě. Hlavně ať se opatruje. Rozběhla jsem se směrem adresa Mirandy.
*crrrrrrink*
Zazvonila jsem a čelaka na ní.
"Ahoj! Pojď dál."
"Ahoj, ale mákni."
"Máknu." a odešla na záchod.
"Ahoj, já jsem Mirandy otec, Tadeáš."
"Dobrý den, já jsem její kamarádka Sophie."
"A odkud se znáte?"
"Ze školy."
"Tam ale nemá kamarády."
"Má a to nemluvím jenom o sobě."
"Že mi to neřekla."
"Nechte jí trochu volnost."
"Dědička nesmí mít volnost!" začal pohrdavým tónem
"Mohu se zeptat na barvu a rod, že jí takhle utlačujete?"
"Jsem z rodu Frielordů, jsem šedý a hádám, že ty jsi hnědá, což znamená, že jsi podemnou."
"Já rod sice známý nemám, ale pod váma rozhodně nejsem! Já jsem rozený white wolf!"
"No není možný."
"Ale je a mám pro vás zprávu, to kvůli vám se Miranda nepromněnila a přetáhla!" slyšela jsem spláchnutí a hned co jsem jí viděla kousek odemne jsem jí popadla a vytáhla ven.
"Co se stalo?"
"Neřeš, teď si na mě nasedneš a budeš se co nejvíc držet ok?"
"Ok." usmála se a já na ní. Teď jsme letěly směrem k domluvenému místu, kde se mam setkat s Jackem.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Lobisomem--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
