O 4 měsíce později
Abych to shrnula, moje i Jackovo školní docházka se srovnala. Moje známky už nejsou tak hrozné a s Jackem jsme se ještě víc zblížily a to jak po stránce psichycké tak i stránce fyzické. Ten řetízek nosím pořád. Mamce už narostl krásný buben a já se nemůžu dočkat malého sourozence. Dneska jdu domů o něco dřív, odpadlo nám odpolední vyučování a jasně že Jack sěl se mnou, střeží mě jako oko v hlavě. Často vidím skupinu holek jak ho oblejzaj, asi žárlím. Včera jsem viděla jednu holku jak se s ním líbá. Odstrčil jí a začal na ní řvát, ale já se rozběhla pryč.
"Sophie!"
"Co chceš?"
"Ty si kvůli tomu na mě naštvaná?"
"Ne, jsem na sebe..."
"Proč?"
"Protože se stydím za to, že mě vůbec něco takového napadlo."
"A co tě napadlo?"
"Že by si mi byl nevěrný..." kouknul na mě vážným a nechápavým pohledem naráz. Přišel ke mě, mezi náma bylo jen pár centimetrů a já viděla, že se začal usmívat
"Tak to bych nikdy nebyl. Ty jsi ta nejkrásnější, nejmilejší, nejnadanější bílá vlčice kterou znám. Chci s tebou ztrávit zbytek života a slibuju...slibuju že tě budu před vším chránit. Budu ti vždy nablízku."
"Jacku?"
"Opravdu si teď udělal to co myslím?"
ČTEŠ
Smečka Dvou
Hombres Lobo--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
