O rok a něco později
Jo už je ze mě vysokoškolačka. Derekovy je již rok a za chvilku bude mít další narozeniny, jako já. Už umí chodit a prohodit pár slov. Umí mama, tatá, Sifhi to jsem mimochodem já a umí ještě Backu, to je Jack. Strašně rychle to utíká, za chvilku mu bude pět a to bude teprve to pravé peklo, jak pro něj, tak pro nás. Jack je teď nemocný a já za ním nemám chodit. Určitě něco plánuje, nějaké plány jak utéct. Dneska jdu do školy o něco déle než původně, ale stíhám to pořád, stojím u lesa proměním se a běžím. Po několika minutách zastavím a jdu zpět do lidské podoby. Nakonec se rozejdu a jdu směrem školní vchod. Ve třídě se spolu baví několik skupin, holky, kluci a nakonec tu jsem já a nějaká holka které nadávají. Zvedla jsem se a sedla si vedle ní.
"Ahoj."
"A...ahoj, jdi pryč, ať si tě nevšimnou a nezačnou ti taky nadávat."
"Neodsednu. Budeme kamarádky? Cítím s tebou a chtěla bych tě poznat. A s těma slepicema si nedělej hlavu, já je pak srovnám."
"Ty se chceš se mnou kamarádit?"
"Ano." usmála jsem se na ní a objala, najednou jsem slyšela poznámky od těch slepic.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Werewolf--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
