"Koukám že ruším." začala se červenat, protože jsem tam stál jen v boxerkách a povídal si s ní
"Mluv ať tě mám z krku."
"Přijela jsem sem s tvým pradědem a radou starších..."
"Oni jsou už tady?"
"Ano? Jak bych se tu jinak ocitla?"
"Tak vyřiď že spím."
"A s kým? Tohle není tvůj dům, je tvých skoro sousedů a jak cítím, sloužíš jako společnost té dívce co leží v té postely a kouká na mě...raději od tud teď vypadnu...řeknu že spíš." byla to rychlost opravdu vysoká. Sophie jen čas od času otevře ze spaní oči, ale spí dál. Měl bych jí ale probudit.
"Lásko?" překulil jsem jí na záda a začal jí rukou kroužit po stehně víš a víš. Začala vzdychat a pak se probudila. Já toho v tu chvilku nechal
"Dobré ráno a kdo říkal stop?" zašklebil jsem se na ní a pokračoval v práci. Nakonec jsme se spolu zase vyspaly. Dům byl naštěstí prázdný a tak nás nikdo neslyšel, snad.
Na cestě k mému domu jsme si povídaly o tom, na co se budou asi Sophie ptát. Uklidňoval jsem jí a ona se uklidnit nechala. Když jsme dorazily na místo, otevřely se dveře.
"Tak tady jste." kouknul na nás postarší pán.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Kurt Adam--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
