Celý den byl bezchybný. Po dlouhé době jsem viděla i babičku a spoustu jiných příbuzných. Jack seděl v křesle a ostražitě pozoroval každý můj krok.
"A Sophie, ty už si se tedy primněnila?" zeptala se mě teta z východu
"No ano. Jinak by to dnes takto nevypadalo."
"Já vím. A co mě hodně zajímá, jakou máš barvu? Jen se ptám protože můj vnuk je volný."
"Teto, já někoho mám a taky moje barva je taková, že ho ani opustit nemohu."
"A barva je teda jaká?"
"Bílá." uculila jsem se na ní, Jack se jen zvednul a přišel ke mě. Teta ztratila slov a raději vyhledala nějakého panáka.
"Teď je řada na mě." ozval se hlas Jacka co stál za mnou.
"Na tobě? Řada?"
"Teď ti dám dárek já."
"Já od tebe nic nechci." a dala jsem mu pusu.
"Ale já to už nachystal takže jdeme." chytil mě za ruku a vytáhnul z baráku. Má to přichystané? Jestli udělal něco velkého, tak ho přerazím. Promněnil se a já s ním. Teď jsme běželi na louku kde mě povalil do trávy, hned vedle deky a zapálených svíček.
"Jacku? Co to má znamenat?" sáhl do kapsy pro maličký dáreček.
"Tohle máš ode mne, jako důkaz toho že tě miluju."
ČTEŠ
Smečka Dvou
Werewolf--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
