"Proč jméno?"
"Noo," víc se ke mě namáčknul a dal ruku na moje břicho "musí mít přece jméno, nebo snad ne?" jen jsem na něj koukal a nevěděla co říct. Kdo? To chce dát jménu mému břichu? Počkat...
"Jacku?"
"Ano zlato moje?"
"Já jsem...?"
"Už to tak vypadá."
"Jacku?"
"Copak?"
"Já nechci...ještě jsem nebyla na té operaci..."
"Ty myslíš na zmenšení vejcovodů?"
"No tu myslim..."
"A proč?"
"Já chci být s tebou..."
"Ale budeš, proč bys nebyla." usmál se a políbil mě na čelo. Kdyby tak věděl...
Jeho pohled
Jen jsem na ní koukal, nechápal jsem. Vždyť se mnou bude, co by se mělo stát?
"Počkej tu, prosím." koukla na mě žalostným pohledem a odcupitala směrem dolů k její mamce. Jen jsem seděl a přemýšlel. Z kuchyně se po tak deseti minutách ozval pláč, byl to pláč Sophie. Byl jsem celý vystresovaný a seběhl dolů.
"Co se tu děje?" řekl jsem tenkým hlasem. Mám o ní starost a to, že nevím co se děje mi na pevné zemi pod nohama nepřidává.
"Teď to prosím neřeš...půjdu si lehnout..." koukla se na mě jako zombie, jen se kolem mě protáhla, odběhla do svého pokoje a zamkla se tam. Otočil jsem se, pomalu došel ke dveřím jejího pokoje, sedl jsem si naproti dveřím a jen na ně koukal. Na nic jiného jsem se nezmohl.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Werewolf--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
