Spala. Je to docela až absurdní že potkám dívku na nové škole, vidím jí poprvé a od její mámy se dozvím, že s ní mám prožít celý život. Sednul jsem si vedle ní na postel a přetáhl jí peřinu přes její odhalené bříško. Naklonil se k ní a dal jí veškeré spadané vlasy za ucho.
"Líbíš se mi." ozval se potichu mužský hlas.
"Promiň zdali jsem tě vyěsil." byl to její táta.
"Ty jsi její kamarád?" trochu jsem znervózněl, bylo to na mě poznat. Naštěsí přišla Miriam.
"Drahý, on je její přítel."
"Sama víš, že dokud se nepromění nesmí si nic začínat."
"Kdo říkal, že se nepromněnila." skočil jsem mu do řeči.
"Já to vím protože...počkat co? Ona se promněnila? A jakou má barvu?"
"Proč vás zajímá pouze barva? Ta nic neznamená. Teda v mém a jejím případě znamená dost. A abych odpověděl, má barvu stejnou jako já." kouknul se na mě docela nechápavě.
"Tak si půjdeme zaběhat, vlčku!" vyjel trochu na mě
"Dobrá." mile jsem se usmál a šel směrem ke dveřím. On mě následoval.
V lese.
"Tak se ukaž." skočil a byl z něho velký hnědý vlk. Já jsem skočil a promněnil se v bílého vlka. Erik se promněnil zpět a nevěřícně na mě koukal.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Manusia Serigala--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
