Usadil nás do prostorného obývacího pokoje a uvařil bylinkový čaj.
"Stále mě nepřestává udivovat, jak je to tady velké a krásně zařízené." užasla jsem při pozorování starodávných ornametů na stěnách.
"Dům má dvě patra, přízemí, sklep a podkrový. Dohromady je tu dvacetjedna pokojů ale jen mám zařízené přízemí, nahoře jsou jen krabice a prach. K tomu je obrovská zahrada která má plus mínus dva hektary, bazén a domeček na stromě. Sousedé jsou zde příjemní. Nalevo je rodina vlků. Mají dceru a syna. Manžel často pije, ale manželka ke milá, takže když jim někdy pomůžu pohlídat dítka, jsou vděční a do bodoucna by pomohli pomoct i oni nám. Napravo bydlí pán, je tam úplně sám, teda co jsem viděl. Nikdy nevychází ven ani dovnitř. Podle okolí je prý blázen, ale já si to nemyslím." poslouchali jsme jak nám říká o podmínkách žití zde.
Jeho pohled
Byl jsem fascinovaný vším, ale jedna věc mi tady nehrála.
"Sally? Proč sis pořizoval tak velký dům, jen pro sebe?" podíval se na mě a koutky mu klesly.
"Nekupoval jsem ho jen pro sebe, ale pro mou ex přítelkyni. Byl to román jako z televize. Ona byla krásná a já měl peníze. Neviděl jsem to, možná jsem to i přehlížel, potom jsem ji řekl o mém prokletí vlka, nakonec si vzala kufry a odešla."
"To je mi líto...promiň že jsem se zeptal."
"Ne to je v po...." zvednul jsem se a objal ho.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Hombres Lobo--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
