Nevěděla jsem kam jdem. Když se konečně zastavil a já se mohla kolem sebe rozhlédnout, bylo to úžasné. Byla to jeskyně ze které na konci vycházelo světlo. Táhnul mě do toho světla a já strnula úžasem. Byla tam louka, jezero do které padal malý vodopád, vysoké stromy a celý strop byl poroslý svítícími houbami, proto tam bylo světlo.
"Tak toto je mé království."
"Je to neskutečné. A můžem sem chodit i za dne?"
"Ano, ale často okolo chodí lidé.."
"A teď ne?"
"Teď tu nemáme koho rušit." usmál se a rozběhul se k vodě. Tam se svléknul jen do boxerek a skočil salto z vodopádu do vody.
"Pojď taky." začal mě přemouvat
"Já nevím."
"Když půjdeš tak tě možná naučím tu poslední věc." doteď mě to hlodalo co to je. Proto jsem si sundala tričko a kahoty. Celou dobu na mě koukal a já se víc a víc červenala.
Jeho pohled
Teď tam stála jen ve spodním prádle, červenala se, protože věděla, že jí pozoruju.
"Skákej!" skandoval jsem a ona skočila šipku. Najednou jsem viděl její hlavu jak se vynořila a začala hned zmatkovat.
"Co se děje?" ale došlo mi to hned když vedle mě vyplavala její podprsenka.
"Dej mi jí..."
"Tak si pro ní pojď." řekl jsem co nejvíc kulišácky
ČTEŠ
Smečka Dvou
Manusia Serigala--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
