Její pohled
U parku stál Sally a koukal se naším směrem. Doběhla jsem k němu a políbila ho.
"To je mi přivítání. Za co jsem si to zasloužil?" Jack byl značně překvapen, že jsem políbila Sallyho.
"Za naše trojčátka. Jsou i tvoje, pamatuješ?"
"To vtisknutí, ano pamatuju." usmál se a obejmul mě.
"Nechtěl by mě někdo uvést do obrazu? Co se to teď sakra stalo?!" žárlivý vlk Jack zrychlil tempo a zvedl hlas.
"Jacku, toto je tedy Sally, kluk který mě o to připravil a který se do mě tenkrát vtisknul, ale myslely jsme si, že se to nepovedlo a tak na to zapomněly. Sally je také otcem těch prcků. Jsou nás tří, dva tátové a jedna máma."
Jeho pohled
"Co je to za blbost! Co se to kurva dějě! Ty mi chceš vysvětlit, že ničíš staré povesti? Uvědom si, kdo sakra seš!" kolem nás se začalo stahovat mračno, husté černé mračno. Byl jsem naštvaný a pomalu ignoroval vše, kromě svého hněvu. Viděl jsem na oblyčeji Sophie strach, bála se mě?
"Jacku přestaň!" křičela co ji hrdlo stačilo, přesto jsem měl problém ji slyšet.
"Jacku! Přitahuješ tim smrtijedy a přízraky! Jacku stop!" najednou jakoby se čas zastavil, viděl jsem padat a dokonce i slyšet dopadat slzu Sophie do trávy. Byl to tak hlasitý zvuk, že přehlušil i zvuky a skřehoty, které naplňovaly kolem nás hustá mračna, která byla plná stojících smrtijedů, mrtvých vlků.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Manusia Serigala--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
