Derek byl zpět u mámy a já si šla lehnout, Jack za mnou po chvilce přišel.
Jeho pohled
Bylo krásné vidět jí s tím škvrnětem v náručí. Vím, je jí teprve šestnáct, ale za několik let snad budem mít vlastní. Od svých rodičů jsem se dozvěděl, že přijede můj praděd a jeho zbytek klanu. Říkají si rada starších a jsou něco jako nesmrtelní. Všechno ví a všechno znají. Měl bych říct Sophie že přijedou. Oni ví že mám holku, protože bych se do ní jinak nevtisknul, ale neví že je white wolf, budou na ní mýt připomínky a na mě kecy.
"Sophie?"
"Ano?"
"Přijede k nám rada starších, ohledně toho vtisknutí."
"Neboj mi to dokážem." mile se na mě usmála a nadzvedla peřinu. Já si sundal boty, kahoty, tričko a zalezl si k ní. Ani ne za pár minut jsme oba spokojeně spaly.
Ráno jsem se probudil se Sophie na hrudi a několika myšlenkama v hlavě. Na dveře někdo zaklepal, opatrně jsem se vymotal z jejích spárů a šel se podívat kdo po nás něco chce.
"Ano?"
"Ahoj Jacku." ach ne...Francis...moje prasestřenice, je to dcera praděda.
"Co ty tu děláš?" nervózně jsem si prohrábnul vlasy a čekal, co z ní vyleze.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Hombres Lobo--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
