"Promiň mi to, jak se chovali..."
"Netrap se tím a pojď se mazlit." přitulila jsem se k jeho hrudi a on mi začal jezdit rukou po břiše. Opravdu by svého praděda vyzval kvůli mě na souboj? Woow...stále mě nepřestává udivovat. Najednou se Jack vymotal z mého sevření a já ho nechápavě pozorovala.
"Můžu něco vyzkoušet?" toho tónu jsem se začala bát.
"Ano?" podal mi ruce a já si s jeho pomocí stoupla.
"Sophie." pevně uchopil mou ruku a s obrovským údivem se mi zakoukal do očí.
"Sophie Adamsnová, vím že se známe docela krátkou dobu, ale nechci aby to zmizelo. Nejraději bych naše společné chvíve zavřel do stroje času a zůstal v nich napořád. Zamiloval jsem se do tebe v ten první moment, co jsem tě spatřil. Tento pocit jsem ještě nikdy předtím nezažil a proto jsem se ze začátku bál. Potom co jsem zjistil, že si stejná jako já, mě ten strach skoro opustil. Teď se bojím toho,že tě ztratím."
"Jacku, já to cítím úplně stejně, nechci aby to zkončilo a...já...totiž ti chci...říct že tě miluju." jeho oči se rozzářily jako malému dítěti čekajícímu na vánoce. Najednou jsem viděl, jak se začala zmenšovat až na zemi úplně kečel.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Werewolf--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
