"Jsi v pořádku?" koukal se na mě Jack.
"Ne nejsem, právě mě kousla nějaká debilní bestie a mě ta ruka teď bolí!" začala jsem nekontrolovateně nadávat. Já jsem nic neříkala, mluvil za ně někdo jiný.
Jeho pohled
Vyjela po mě. Je to tím jedem.
"Sophie, kde je ta moje Sophie...vrať se mi...prosím..." začal jsem popotahovat
"Kde je ta tvoje Sophie?" začala kroutit hlavou a dávala si ruce před pusu, někdo nebo něco mluvilo za ní. "Ptáš se kde je tvoje Sophie? Sophie je kvůli tobě mrtvá! Vypadá to že žije? Ale jen vypadá! Teď v ní roste nový život, né li několik a pokud jich bude víc jak dva taka jí při porodu zabijou. Nechci nic říkat, ale teď sis zabil holku!" snažila si pusu zacapat, ale všechno bylo slyšet. Po oblyčeji se jí začaly kutálet slzy a její ruka konečně ztratila černou barvu. Byla zpátky.
Její pohled
Ležela jsem na zemi a brečela. Všichni se na mě koukali. Po pár minutách jsem se překulila na čtyři a snažila se vymotat ven. Nešlo to...
"Sophie...já..."
"Nic neříkej Jacku, ty za to nemůžeš." objal mě a utěšoval.
"Promiň..." šeptal mi do ucha a skoro brečel. Ta jeho lítost mě dojmula. Pomohl mi na nohy a posadil mě na gauč.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Manusia Serigala--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
