Jeho pohled
Koukal jsem a nechápal vůbec nic. Nic jsem neříkal, jen jsem poslouchal vážnou debatu mezi Sallym a Sophie.
"Sophie, ty ale víš že tři jsou vážní."
"Vím, ale rozdelit se nedají a i kdyby to šlo, tak bych je rozdělit nedokázala."
"Ale uvědomuješ si, že kvůli tomu mů..."
"Já to vím a neopakuj to pořád. Není mi to příjemné."
"Sophie?" konečně jsem se ozval
"Ano?"
"Vysvětlí mi to někdo?" koukla se na mě ustaraně, asi nechce abych se trápil.
"Asi budeme mít trojčátka." řekla s vynuceným úsměvem.
"Netváříš se šťastně..."
"Já vím, promiň. Snažím se to vše ulehčit, ale dělám to jen a jen horší." přitáhl jsem si jí k sobě a obejmul.
Její pohled
"Sally, mohly bychom je vidět?"
"Sice jsou ještě maličcí, ale uvidíme jejich embria a tím si ustanovíme počet."
"Jacku jsi připraven?"
"Ano." usmál se na mě. Sundala jsem si tričko, lehla si na lehátko a vyčkávala, až Sally připraví ultrazvuk. Je to fajn kluk. Je to můj kamarád ze základky. Když jsem byla já ve čtvrté, on byl v deváté. Jednou řekl, že až vyrostu tak si mě vezme za ženu. Dokonce jsem s ní zažila své poprvé, které jsem před rodiči úspěšně zatajila. Tenkrát, když jsem mu řekla o mém vlčím tajemství, tak mi slíbil, že to nikomu neřekne a doteď drží jazyk za zuby. I on je vlk, ale nikdy jsem ho neviděla proměněného. Tenkrát v pubertální lásce se do mě vtisknul. Přesně tak, mam v sobě teď dva otisky.
ČTEŠ
Smečka Dvou
Hombres Lobo--- "Připadám si jako nenormální bytost mezi lidmi, jako kdybych měla hendicep." koukala se mi do očí. "To ty jsi člověk mezi nenormálníma bytostma. To kým jsme žádný hendicep není, je to dar. A také máš v sobě více lidskosti než všichni ostatní...j...
