Co když je to láska?|Fairy Tail

1. kapitola ✓

Lucy:

,,Hey, Lucy!" zavolal na mě někdo a já se otočila. Hned jsem se usmála
„Ahoj, Levy." pozdravila jsem svojí nejlepší kamarádku.
„Ahoj, Lucy, máš dneska čas?" zeptala se mě. „Na tebe ho mám vždycky." usmála jsem se a ona mi úsměv oplatila, pak ke mně přiběhla a objala mě. Než jsem jí obejmutí stačila oplatit, už se ode mě odtáhla.
„Víš napadlo mě, že bychom si mohli někam zajít. Už jsme dlouho spolu nikde nebyly." Zeptala se mě a mně se úsměv roztáhnul ještě víš. „To by bylo skvělé! Už jsme si dlouho nepopovídaly." řekla jsem a jí se zajiskřilo v očích. ,,Věděla jsem že souhlasíš! Co si třeba zajít do cukrárny? Nebo můžeme jít nakupovat! Nebo můžeme jít ke mně nebo k tobě. Jo! To by bylo fajn, co říkáš?" začala být radostí celá bez sebe, když začala dělat návrhy. Vypadala jako malé dítě, které právě dostalo novou hračku. Nad tím jsem se musela pousmát.
„Ta cukrárna zní dobře." odpověděla jsem jí. ,,Bezva! Tak ve 3 hodiny odpoledne se sejdeme před tvým bytem." ,,Už se nemůžu dočkat!" usmála jsem se na ni. ,,To já taky! Zatím se měj!" rozloučila se se mnou a zamávala. ,,Ty taky." zamávání jsem jí oplatila a ona pak hned odešla. Po chvilce stání na místě jsem se rozhodla, že se půjdu podívat do cechu za ostatníma.

Dneska bude krásný den, pomyslela jsem si, když jsem procházela kolem parku, kde se krásně vlnily stromy do větru, který mě později ovanul. Nasála jsem krásnou vůni čerstvého vzduchu a zavřela jsem na chvilku oči. Cestu do cechu jsem si pamatovala moc dobře, takže jsem i poslepu věděla, kam jít. Bohužel to asi nebyl dobrý nápad, protože když jsem zatáčela na rohu ulice, do někoho jsem vrazila a nešťastnou náhodou i spadla na zadek.
,,Jé, Lucy! Promiň, neviděl jsem tě." zasmál se někdo a já si přála, abych se na místě propadla, protože když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že ten někdo, kdo mě srazil byl Natsu. Hned jsem se začala červenat a v duchu jsem začala litovat toho, že jsem ty oči zavřela. ,,A-Ahoj Natsu, m-měla jsem zavřený oči, to já se ti
om-mlouvám." řekla jsem, jak nejlíp jsem v tu chvíli dokázala. Totiž.... normálně by to nebyl problém, mu říct něco tak typického, jako tohle, ale jelikož jsem asi před dvěma měsíci zjistila, že už pro mě není jenom kamarád, jako býval vždycky, že k němu cítím něco víc, byl ten jediný problém, který mě nutil k tomu být takhle nervózní.
,,Hej, Lucy!" zakřičel na mě Happy a já lehce s sebou trhla. ,,C-co?" nechápala jsem. ,,Ptal jsem se jestli jsi v pohodě." řekl Nastu a já se na něj podívala. Zase se začal tak roztomile usmívat! Bože, ten jeho úsměv mě vždycky rozveselí a uklidní.
,,Jasně, že jsem." řekla jsem už klidně a úsměv jsem mu oplatila.
,,Fajn, chceš pomoct nahoru?" zeptal se a já jen trochu přikývla. Natahl ke mě ruku a já mu ji s odhodláním přijala.
Když už jsem zase stála na nohou, poupravila jsem si trochu sukni a zase se na něj podívala. ,,Děkuji." usmála jsem se na něj. On nad tím jen mávnul rukou. ,,V pohodě, kam máš namířeno?" zeptal se mě a já mu hned odpověděla. ,,Do cechu, podívat se na ostatní." ,,My jsem zrovna měli namířeno k tobě, ale když jdeš tam, tak to my půjdeme s tebou." řekl a já mu jednoduše odpověděla ,,Klidně." a vyrazili jsme. Po chvilce jsem se však zarazila. ,,Počkej. Proč jste chtěli jít ke mně?" zeptala jsem se. Natsu a Happy si jen vyměnili pohledy a pak se na mě Happy uculil. ,,Říkal jsem si, že by jsem si mohli, my tři, vzít zase nějakou práci a jít ji splnit." hrdě pozvedl hlavu. ,,To jsem ale navrhl já!" namítl Natsu. ,,Co na to říkáš Lucy?" ignoroval Natsua Happy. Trochu jsem se uchechtla nad Natsuem a se smíchem odpověděla. ,,Šla bych ráda, ale dneska jsem se domluvila s Levy, že si někam zajdem. Omlouvám se, šlo by to třeba zítra?" podívala jsem na ně omluvným pohledem. ,,Jo, určitě." řekli oba dva najednou. Zbytek cesty pak probíhal v tichosti a my za chvilku stály před budovou cechu Fairy Tail.

V cechu bylo jako vždycky rušno. Za barem stála Mira, která právě leštila sklenici a u jednoho stolu seděl, opět bez trička, Gray. Rozhodla jsem se ho pozdravit. ,,Ahoj Grayi." On se otočil a řekl. ,,Čau Lucy, dlouho jsme se-" najednou se zasekl a já si všimla, že se kouká směrem za mě, kde stál Natsu. ,,Hele, salamander sem zase přišel očumovat!" řekl se smíchem. Už zase...Pomyslela jsem si v duchu.
,,No, nevím, kdo tady vysedává celý dny na zadku, ty nudisto." zavrčel Natsu.
,,Chceš bojovat?!" zakřičel Gray. ,,Ani nevíš jak!" zakřičel stejně Natsu a na tváři mu hrál ďábelský úsměv, pak proti němu vyrazil.
Nad tím jsem jen protočila oči a radši šla za Mirou, sednout si k baru.
,,Že je to vůbec baví," zamumlala jsem a podepřela si rukou hlavu ,,vždyť takhle vyvádějí každý den!"
Mira se tiše uchechtla. ,,To víš. Kluci!" Hm, má pravdu. Usmála jsem se v duchu.

Odpoledne, v cukrárně

,,...to nemohl udělat!" zasmála se Levy. ,,Ale jo, udělal to!" vyprskla jsem smíchy.
,,Ten Natsu je ale idiot, co?" zeptala se ještě dech popadající Levy. Ale úžasnej idiot. Zasnila jsem se v duchu a k tomu se trochu začervenala, bohužel si toho všimla Levy.
,,Ale, ale. Tak ten idiot se někomu líbí!" řekla vzrušeně a já se začala červenat ještě víc. ,,Né! T-Tak to rozhodně není!" bránila jsem se, i když jsem věděla, že Levy se tak snadno nezdá. ,,Lucy, ty ses zamilovala! Přiznej si to!" začala se smát a já jsem si zakryla obličej dlaněmi, abych se na ni nemusela podívat. ,,Notak, Lucy, řekni mi pravdu." začala být vážná, tak jsem si sundala ruce z obličeje a řekla ,,N-No víš.....máš pravdu, já se d-do něj asi z-zamilovala.....". Levy se na mě už s klidným výrazem usmála. ,,Asi?" pozvedla jedno obočí, najednou jsem nevěděla, co říct. Odvrátila jsem od ní pohled a v duchu jsem si pro sebe řekla Strašně moc, pak jsem se podívala zpátky na Levy, která čekala na mou odpověď.
,,Určitě.'' odpověděla jsem jednoduše a Levy se zvítězeně usmála. ,,Já věděla, že nakonec jednomu z vás dojde, že se k sobě hodíte," řekla upřímně ,,vždycky jste spolu vypadaly tak neodlučitelně." Trochu jsem se na ni usmála, věděla jsem, že Levy mě vždycky ve všem podpoří, stejně tak, jako já ji.
Náhle však jako by mi nečekanou náhodou něco došlo. Začalo mi být tak těžce. Cítila jsem se tak zklamaně kvůli jedné myšlence, která mi došla tak pozdě. Rozhodla jsem se jí to říct.
,,Bohužel jsem si to přiznala první já."
Řekla jsem a začala mít na krajíčku slzy, Levy se na mě soucitně podívala, pak se ale jemně usmála. ,,Neboj se, však mu to taky jednou dojde," řekla a já se na ni jen zírala s otevřenou pusou ,,Natsu možná má dlouhé vedení, ale pokud uvidí, že mu své city dáváš jasně najevo, taky si to přizná."
Má pravdu, pomyslela jsem si budu se muset snažit, aby si toho všiml.
Začala jsem se uklidňovat a pak si vzpomněla, že zítra s ním a ještě s Happym, půjdeme plnit nějakou práci. Začala jsem se těšit.
Najednou mi Levy luskla před obličejem a já se zase vrátila do reality. ,,Promiň, jen sem se zamyslela." řekla jsem a ona se na mě podívala tázavým pohledem. ,,Jo? A nad čím si se zamyslela?" uculila se a já jí odpověděla. ,,Zítra jdu s Natsuem a Happym dělat práci."
,,Fakt? Takže rande?" zasmála se a já ji probodla pohledem. ,,Vždyť už jsem s ním byla několikrát a navíc tam bude i Happy, takže žádné rande!" ,,No jo, promiň " zvedla ruce do obraného gesta. Hodná holka usmála jsem se v duchu.

O hodinu později

,,Doufám, že si to spolu někdy zase zopakujeme!" usmála se Levy ,,Taky v to doufám." odpověděla jsem jí.
,,Děkuji za super odpoledne a držím palce." objala mě a já jí obejmutí oplatila ,,Děkuji moc, Levy, za všechno." ,,Co bych pro tebe neudělala, Lu-chan." mrkla na mě a já se usmála.
,,Tak ahoj!" zavolala na mě, když už se pomalu vydávala na cestu. ,,Ahoj, Levy!" zavolala jsem na ni zpátky, pak už se mi ztratila za rohem a já se pomalu vydala na cestu k sobě.

Zdravím Vás všechny! :D

Tohle je můj úplně první příběh, takže s tím ještě nemám zkušenosti ;)
Nicméně budu ráda za každý hlas a když tak napište nějaký komentář, kritiku přijímám a za upřímnost jsem ráda ;)
Kapitoly budu vydávat nepravidelně a další kapitolu sem dám už zítra.
Jinak normálně budu přidávat kapitoly tak jednou až třikrát do týdne ;)
Díky moc, že jste si kapitolu přečetli <3