Co když je to láska?|Fairy Tail

26.kapitola

O pár dní později

Lucy:

,,Kde to vlastně jsme?” zeptal se mě Happy. Nevím, kolik dní uběhlo od doby, co jsme odešli, ale každopádně... Zatím jsme ho nenašli. Trochu jsem doufala, že nešel nikam daleko, ale faktem je, že jsme už ušli dál, než nsem si dokázala představit.
Cestujeme z města do města a všude se ptáme, jestli ho náhodou neviděli.
,,To nevím, ale táhmhle je nějaké město. Zkusíme se tam podívat a taky si tam odpočineme.” řekla jsem Happymu a rozešla se k městu.
,,Lucy, počkej...” zarazil mě Happy a já se na něj podívala.
,,Co zas?” zeptala jsem se ho trochu otráveně.
,,No, přemýšlel jsem... Už nsme ušli velkem pěkný kus cesty a ještě pořád jsme ho nenašli... Víš, co kdybychom se vrátili? Můžeme s sebou vzít i někoho dalšího, kdo by nám určitě pomohl! Ani nevíme, mde ho máme hledat a já se bojím, že už ho nikdy neuvidíme! ” vykřikl na mě.
Trochu mě tím zarazil a... dost mě zklamalo, že se chce vrátit.
,,Já myslela, že víš do čeho jdeš...” smutně jsem se zatvářila a sklopila hlavu.
,,To vím, ale... Tobě chybí hodně, viď?” změnil téma a mě ukápla jedna slza.
,,A... T-Tobě snad n-ne?” rozbrečela jsem se a podívala se mu do očí.
Strašně moc mi chybí....
,,Lucy já... Promiň, takhle jsem to nemyslel a... taky mi hodně chybí...” zesmutněl a odvrátil ode mě pohled.
Alespoň to myslel vážně...
Slzy jsem si z tváře setřela a přistoupila k němu blíž. Na tvář jsem mu přiložila ruku a nasměrovala jsem ho na sebe, aby jsme se vzájemně dívali do očí.
,,My ho najdeme, ano? Sami tk zvládneme! Jsme přece tým.” řekla jsem mu upřímně a nespouštěla z něj svůj pohled.
,,D-Dobře.” řekl koktavě a trochu se usmál. Na to jsem se jen taky usmála a na povzbuzení jsem ho políbila na čelo.
,,Tak pokračujeme, ne?” zašklebila jsem se na něj a zase od něj odstoupila.
,,Aye!” usmál se a rozletěl se směrem k městu. Trochu jsem se uchechtla a raději ho následovala.

,,Promiňte.” oslovila jsem jednu paní, která kolem nás prošla. ,,Mohli bychom se vás na něco zeptat?”
Ta paní se na nás otočila a mile se usmála.
,,Ale jistě, co potřebujete?” zeptala se nás.
,,No víte, hledáme našeho kamaráda...” řekl zase Happy a přiletěl k nám.
,,Aha a jak vypadá?” zeptala se nás paní a já se podívala na Happyho. Podíval se na mě taky a zase ode mě odvrátil pohled. Nechal mě v tom sám...
,,No... Je vysoký a má rozcuchaný vlasy a... Na sobě má bílou, kostkovanou šálu, vestu a kalhoty...” začala jsem ho popisovat. Vlastně jsem ani nevěděla, jestli tohle na sobě vůbec ještě má...
,,Nikoho takového jsem neviděla, bohužel.” řekla ta paní a smutně se na nás podívala. S Hapym jsme jí poděkovali a šli hledat dál.
Celý den jsme se ptali různých lidí, ale všichni odpověděli to samé. Nikdo ho neviděl ani neslyšel... Prostě se po něm slehla zem...
Začínalo se stmívat a my s Happym jsme si našli jeden levný noclech, kde na jednu noc přespíme.
,,Třeba bude zítřek úspěšnější než dnešek.” prohlásil Happy, když si lehl na postel. Lehla jsem si vedle něho a otočila se na něj.
,,Hm... Třeba jo.” usmála jsem se na něj a přikryla se dekou.
,,Hezky se vyspi.” řekl Happy a zavřel oči.
,,Ty taky...” usmála jsem se a taktéž zavřela oči. Začala jsem myslet na Natsua... Tak trochu jsem doufal v to, že mě třeba napadne nějaké místo, mde by mohl být, ale místo toho jsem přestaka vnímat okolí a usnula...

Mezitím v cechu

Erza:

,,Kam jen mohli jít!” řekla vyčerpaně Mira a posadila se na židli. Už je to týden, co se Lucy a Happy vypařili z Magnolie.  Nikomu nic neřekli a nikdo je ani neviděl, když se jednoho dne vypařili... Moment... Co když šli-...
,,Hele! A nešli náhodou za Natsuem?” přerušila mě z myšlenek Wendy. Vlastně... Tohle jsem si právě myslela také.
,,To je dost možný. Všichni tři byli dobří přátelé.” řekla Juvia a já se posadila vedle Miry. Jsem už z toho všeho hodně unavená.
,,Sakra! To jim jako řekl, kam šli?!” rozčílila jsem se a zatnula pěsti.
,,Notak Erzo... To není jistý.” uklidňoval mě Gray. Trochu jsem se zase zklidnila a povolila své pěsti.
,,A... Co když je?” ozvala se Levy a já se zarazila. Jak to myslela?
Všichni se na ní díval a ona se jen na nás nechápavě podívala.
,,Jak to myslíš?” zeptal se Gray.
,,Vy to nevíte? Natsu napsal Lucy dopis! Co když jim to tam napsal?”
,,Počkej... On napsal dopis i Lucy? Myslela jsem, že jen Happymu a celýmu cechu...” zaraženě se na ní podívala Mira a trochu si povzdechla ,,No, jo... napsal, ale... nikdy mi neřekla, co jí tam napsal...” odmlčela se Levy a odvrátila od nás pohled. To vše vysvětluje...
,,Myslím, že to je jasný....” řekla jsem a na všechny se podívala.
,,Musíme je najít.” Po téhle větě jsem všem vyrazila dech. Všichni se na mě zaraženě dívali.
,,Ale Erzo, nevíme ani kam šli!” řekla zoufale Mira a smutně se podívala do země.
,,Juvie s ní souhlasí.” řekla zase Juvie.
Trochu jsem si povzdechla a vstala.
,,Jsou to naši prátelé! Nenecháme je v tom samotné! Pokud se vydali za Natsuem, tak my se zase vydáme za nimi!” řekla jsem a na všechny se přísně podívala. Vždy se mnou ve všem souhlasili, takže jsem počítala s tím, že se všichni vzchopí a půjdou se mnou. Jsou to naši přátelé a já bych si nedokázal představit, život bez nich...
,,Když to tedy říkáš takhle, Erzo, tak ja jsu s tebou!” řekl Gray a postavil se vedle mě.
,,Když jde i Gray-sama, tak Juvie jde taky!” řekla Juvie a taktéž se postavila vedle mě.
,,Děkuju.” usmála jsem se na oba a otočila se na ostatní.
,,Přivedeme Natsua, Lucy a Happyho zpět! O to se nebojte...” oznámila jsem celému cechu a otočila se druhým směrem.
,,Vyrážíme hned.” řekla jsem těm dvoum a rozešla se ven z cechu.
Oba dva neměli naštěstí žádné námitky a v tichoati mě jen následovaly.
Natsu... Lucy... Happy.... Ať už jste kdekoliv, přivedeme vás zpátky. Jste naši přátelé a... Jak už jsem řekla... Nedokázala bych si živoz bez přátel přestavit! A... I kdyby to trvalo celé měsíce nebo roky... MY vás najdeme!

Snad se Vám to líbilo :D
Děkuju moooooooc za všechny vaše hlasy! :3
Ahoj zítra^^