Co když je to láska?|Fairy Tail

16.kapitola ✓

Natsu:

,,Natsu! Musíš ho od sebe víc odrazit!" zakřičela na mě Lucy. Učí mě totiž volejbal a upřímně... moc mi to nejde. Myslel jsem, že je to lehká hra, ale pravdou je, že je to dost těžký.
,,Já se snažím! Jen nedokážu včas zareagovat, když na mě letí!" zakřičím zase já na ní.
,,Ach jo..." povzdechla si Lucy a přišla ke mně. ,,Myslím, že volejbal asi nebude hra, která tě bude bavit." smutně se usmála a vzala mi míč z rukou. Trochu jsem se naštval a ten míč jí zase vzal.
,,Ne! Já to dokážu! Uvidíš, jak mi to půjde!" ušklíbnu se na ní. Vypadalo to, jako by ji to velmi potěšilo. Přeci jen, říkala, že volejbal hraje ráda a já chci, aby byla šťastná a taky... Než odejdu, chci ji vidět pořád se usmívat a smát se se mnou...
,,Dáme si chvilku pauzu a půjdeme za Erzou, Grayem a Happym..." vyrušila mě z myšlenek Lucy.
,,Dobrý nápad." usměji se na ní. Po chvilce se rozešla směrem k baru, kde seděla Erza s Grayem. Ihned jsem jí následoval.
Teď, když jsem se musel pořád koukat na její zadek, mě něco napadlo. Trochu jí poškádlím...
Rychle jsem se k ní rozeběhl a stoupl si přímo před ní. Začala na mě zírat, jak na blázna a já se na ní jen škodolibě usmíval. Ani jsem neváhal, chytil ji za pas a vyšoupl jsem si ji přes svoje rameno.
,,N-Natsu! Dej mě dolů!" zakřičela. Začala sebou pěkně škubat a taky mi pěstmi bušila do zad. Na to všechno jsem se jen zasmál, otočil jsem se a šel, i s Lucy na rameni, k baru.
,,Notak! Tohle není vtipný!" řekla Lucy zoufale, ale už se nijak nebránil.
,,Neboj se. Jen tě tam odvezu, aby si se nemusela namáhat." uchechtnu se.
,,Namáhat?" ,,Jo, aby si měla pak sílu na mě řvát, až mě zase budeš učit volejbal."
Pomalu jsem přicházel k Erze, Happymu a Grayovi. Koukali na nás, jak na blázny. Trochu jsem se na ně usmál a Lucy pomalu položil na zem. Už zase stála na zemi, ale nechtěla se mě pustit. Bylo to jako, kdyby mě objímala.
,,Díky za odvoz, ale i tak seš idiot..." zašeptala mi Lucy do ucha tak, abych to slyšel jen já. Cítil jsem na tváři její úsměv.
Potom se zase odtáhla a otočila se na Erzu s Grayem.
,,Jak si to tady užíváte?" zeptala se a přisedla si k nim, já udělal to samé.
,,Je to tu skvělý! Už se těším, až půjdeme večer do kasína." usmála se na ni Erza.
,,Počkej... víš přece, co se stalo minule, ne?" začala se bát Lucy a já s ní. Minule jsme měli štěstí, že to nakonec všechno dobře dopadlo...
,,Jo já vím, ale... určitě to bude v pohodě! Nikdo nás už nebude otravovat." mrkla na nás oba Erza.
Nad tím vším ještě mávla rukou, aby to vypadalo tak, že už to nechce rešit.
,,Hele, Lucy, nechceš něco k pití? Něco ti přinesu jestli chceš." zeptal jsem se slušně a usmál se na ní.
,,To by jsi byl moc hodný. Stačí mi jen nějaký ovocný koktejl, příchuť nechám na tobě, díky." usmála se na mě Lucy. Zvedl jsem se a odešel k baru, obědnat nám pití.

Lucy:

Moc mě potěšilo, že mi šel koupit pití. Asi si to žehlí za to, jak mě bez dobolení hodil přes jeho rameno a odnesl mě sem. Usmála jsem se v duchu.
,,Lucy?" prolomila ticho mezi námi Erza.
,,Ano?" usmala jsem se na ní.
,,Víš říkala jsem si,... jestli náhodou ty a Natsu nejste spolu..." řekla Erza. Trochu mě to zarazilo a nakonec od ní odvrátila pohled. Nejsme přeci spolu... Jo, to je pravda, tak... proč jsem hned kvůli tomu hned nervózní? Možná je to kvůli tomu, že jsem z toho jenom smutná, že spolu opravdu nejsme...
Svůj pohled jem zase vrátila k Erze a mile se na ní usmála.
,,Nejsme spolu." mrkla jsem na ní. Při těch slovech mi puklo v srdci...
,,Aha, dobře. Jen jsem se ptala." usmála se. ,,Jo v pohodě." oplatila jsem jí úsměv.
Za chvilku přišel Natsu i s pitím a posadil se k nám.
Podal mi jeden koktejl, který měl růžovou barvu. Podívala jsem se na něj tázavým pohledem.
,,Jahodový." mrkl na mě.
,,Děkuju moc." poděkovala jsem. Chtěla jsem se napít, ale svůj pohled jsem zase stočila k Natsuovi, který zrovna pil. Nevím proč, ale měla jsem hroznou chuť ho políbit na jeho tvář. Špazný nápad! Okřikl mě můj vnitří hlas. Ale... když on je tak nádhernej! Ne! Dopadne to blbě! Nedělej to!
Trochu jsem zavrtila hlavou, abych své myšlenky odehnala pryč z hlavy a radši se věnovala svému koktejlu.

Večer

,,Erzo! Vypadáš úžasně!" zatleskala jsem Erze, která se zrovna převlékla do krásných dlouhých šatů.
,,Děkuju moc. Teď musíme něco vymyslet s tebou!" usmáls se na mě Erza.
,,Ne! T-To je dobrý, něco najdu!" nervózně jsem se usmála. Ale lhala jsem. Neměla jsem s sebou žádné hezké šaty, protože jsem nepočítala s tím, že ještě někdy půjdeme do toho kasína.
,,V žádném případě! Nenechám tě tam jít v kraťasech a tílku! A taky... Natsuovi by se určitě líbily nějaké šaty." zasmála se. N-Natsuovi? Proč?
,,O č-čem to mluvíš?" nechápala jsem na co tím narážela. Jen na mě mrkla a odešla ke svému šatníku.
Po chvilce se zase vrátila a v ruce držela modré dlouhé šaty.
,,Tyhle ti budou slušet." usmála se.
Jen jsem si povzdechla a šaty si zkusila. Moc jsem od nich nečekala, ale ohromně mě překvapily. Líbily se mi.
Měli spadlé ramínka, takže mi byl vidět hodně výstřih, v pasu byly docela dost úzké, ale potom se zase trochu rozšiřovali a sukně byla trochu nadýchaná, takže jsem ji neměla uplé na těle. Musím uznat, že mi to celkem slušelo.
,,Jsi krásná." řekla mi Erza, když si vedle mě stoupla a dívala se na mě v zrcadle. Musela jsem se nad tím usmát.
,,Obě jsme krásné." usmála jsem se na Erzu. Úsměv mi oplatila a svou ruku zavěsila do mé.
,,Myslím, že už můžeme vyrazit. Kluci jistě už čekají." mrkla na mě.
Na souhlas jsem kývla.
Potom jsme šli společně z našeho pokoje a pokračovali jsme ke dveřím od kasína, kde na nás už čekali kluci.