Co když je to láska?|Fairy Tail

7.kapitola ✓

O dva dny později

Natsu:

,,Opravdu si nic nedáš, Natsu?" zeptala se mě asi už podesáté Mira, která stála za barem.
,,Promiň, ale ne. Jen jsem si potřeboval na chvilku sednout." odpověděl jsem jí. Dneska vůbec nemám na nic chuť. Od té doby, co jsem Lucy slíbil, že s ní vždycky budu, mi je divně. Vůbec nevím, co to je, možná, že jsem jen někde něco chytil.
,,Hej, Natsu, tak mi už konečně řekni, kde jsi byl!" zeptal se mě zase Happy. To, že jsem přespal u Lucy neví, tak se mu snažím nakecat, že mě naštval Gray a že jsem se byl na chvilku projít a usnul na lavičce.
,,Vždyť ti říkám, že mě ten blb Gray naštval! Musel jsem si potom jít na chvilku pročistit hlavu." zase jsem se ho pokoušel přesvědčit.
,,Já ti nevím. Chováš se, jako bys to vůbec nebyl ty!" zakřičel na mě a já zlostí zatnul pěsti.
,,Hh? Omlouvám se! Necht-" ,,Už to neřeš..." skočil jsem mu do řeči, hned na to jsem vstal a chystal se odejít. ,,Co se to s tebou děje..." slyšel jsem ještě vedle sebe Happpyho.
To kdybych věděl. Řekl jsem si pro sebe v duchu. Rozešel jsem se směrem k nástěnce, kde většinou visí různé žádosti a úkoly. Začal jsem si jednu po druhé v duchu číst.
,,Vybíráš si další žádost?" řekl někdo kousek ode mě. Hned jsem ten hlas poznal, Lucy. Ani jsem se na ni nepodíval a rovnou odpověděl.
,,Jo, celkem se nudím."
,,Aha. Sice jsem spolu na jedné byli nedávno, ale kdybys chtěl, mohla bych jít s tebou?" zeptala se mě. Až teprve teď jsem se na ni otočil a vřele se usmál.
,,S tím se počítá." mrkl jsem na ní a ona se taky usmála. Svůj pohled jsem opět vrátil k nástěnce s žádostmi.

***

Lucy:

Vybírání žádosti jsem už dávno vzdala a radši si sedla vedle, trochu naštvaného, Happyho. Natsu byl taky celkem naštvaný. Zajímalo by mě, co si zase udělali.
,,Happy...?" prolomila jsem ticho mezi námi. ,,Ano, Lucy?" Aspoň na mě je hodný. Usmála jsem se v duchu.
,,Co jste si zase udělali? Ty a Natsu?"
,,Já mu nic neudělal, to on se poslední dva dny chová divně! Jen se na něj podívej!" odpověděl mi a ukázal na Natsua, který pořád stál před nástěnkou a s kamenným výrazem sledoval visící papír. Vypadal, že nad něčím hodně přemýšlí.
,,Vidíš? Takhle se přeci nikdy nechoval! Chci, aby byl j-jako dřív..." začal brečet Happy.
,,To bude dobrý," pohladila jsem ho po uších ,,já si s ním promluvím, dobře?" povzbudila jsem ho.
,,Ale neříkej mu, že jsem brečel!" utřel si slzy a já se musela usmát. ,,Neboj, neřek-"
,,Podívejte! Vybral jsem nám žádost." sedl si vedle mě Natsu a usmál se. Lehce jsem se začervenala a radši od něho odvrátila pohled.
,,Co se děje, že jste takový zamlklí?" zeptal se nás a já se koutkem oka podívala na Happyho. Koukal směrem na stůl a lehce se třásl. Vypadá to, že to nechal na mě.
,,No, víš... Zrovna jsme se o t-tobě bavili a přijde nám, že nejsi ve své kůži..." řekla jsem nervózně a podívala se zpátky na Natsua. Koukal se na stůl a vypadal celkem sklesle. Jako by ho něco trápilo.
,,Trápí tě něco?" musela jsem se ho zeptat, tak, jako on se ptal mě. Na povzbuzení jsem ho pohladila po zádech. ,,Nám můžeš říct všechno." usmála jsem se a druhou rukou šťouchla do Happyho, aby taky něco řekl a neseděl tam jak pecka.
,,Auu...t-teda... j-jo, nám můžeš věřit." řekl nakonec Happy.
Pak se ale Natsu začal smát. On se zbláznil nebo co?
,,Mám vás moc rád, víte to?" ušklíbl se na nás a já se ještě víc začervenala. Co se to s ním děje?
,,Jo a promiň Happy, nechtěl jsem tě nějak naštvat." omluvil se Happymu.
,,Sakra, Natsu! Už mě takhle nikdy nestraš!" vyčítal to Natsuovi, ale vypadal, že byl zase šťastný. Takhle se usmiřují tupci... Nad tím jsem se musela usmát, až jsem se začala culit na Natsua, ze kterého jsem stále nevědomě nespustila oči.
,,Lucy?" vysvobodil mě z myšlenek Natsu. ,,P-Promiň, co jsi říkal?"
,,Nic jsem neříkal, jen si se na mě tak zamyšleně culila." ušklíbl se Natsu.
Trapas... Otočila jsem se od něj na stranu a sklopila zrak. ,,Neculila." usmála jsem se na stůl.
,,Ale jó! Culila!" zůstal si za svým.
,,Musíte řešit zrovna tohle?" ozval se naštvaně Happy. ,,Co jsi to vlastně vzal za žádost?" zeptal se.
,,Něco snadného, podívej." odpověděl Natsu a podal mu žádost, kterou vybral.
,,Budeme hledat náhrdelník? Jako fakt?" řekl otráveně Happy.
,,Hele! Vybíral jsem to celkem dlouho! A ta odměna je, na tak lehkou práci, celkem vysoká." urazil se Natsu.
,,Notak! Už dost vy dva!" nevydržela jsem to. ,,Jaká je odměna?"
,,100 000 jewellů." prozradil mi Natsu.
,,To je ale opravdu celkem vysoká odměna na to, že stačí najít jeden náhrdelník." musela jsem souhlasit s Natsuem. ,,Je diamantový." mrkl na mě. ,,A-Aha, teď už to chápu." usmála jsem se na něj.
,,Už jste skončili?" ozval zase se Happy. Probodla jsem ho svým unikátním pohledem, který ho hned umlčel.
,,D-Děsivý." zamumlal si pro sebe Happy.
,,Vyrazíme hned?" zeptal se mě Natsu. ,,Tak jo." usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.
,,Tak si běž zabalit a za deset minut se sejdeme před cechem, dobře?"
,,Dobře." řekla jsem a šla si do svého bytu zabalit.

O patnáct minut později

Právě sedím na prahu dveří od cechu a čekám na ty dva idioty, než přijdou. Mají už pět minut zpoždění a mě už docházejí nervy.
Aaa... Že by se už konečně uráčili přijít? Řekla jsem si v duchu, když jsem v dálce uviděla rozcuchaného kluka s létající kočkou.
,,Promiň, Lucy. Trochu jsme se zasekli nad balením, Happy nemohl najít ten svůj malý batůžek." omlouval se mi Natsu, když ke mně přišli.
,,V pohodě, jen jsem si začala myslet, že se něco stalo." usmála jsem se na něj a on ke mně přišel blíž.
,,Neměla by ses o nás takhle bát," roztomile se ušklíbl a pohladil mě po hlavě. Vykulila jsem na něj oči, ale je mu to asi bylo jedno. Potom ze mě ruku sundal a natáhl ji ke mně.
,,Teď se čeká jen na tebe." ušklíbl se.
,,No jo, už jdu." probrala jsem se z transu, ruku přijmula a pomalu se zvedla.
,,Kdo tam bude první?" zeptal se nás Happy. Natsu se na mě lišácky usmál a já na oba radostně vykřikla.
,,Že váháš!" zasmála jsem se a i s Natsuem, ruku v ruce, jsem vyběhla ulicí, vstříc novému dobrodružství.
,,Né zas tak rychle!" zařval za námi Happy. Otočila jsem se na Natsua a zářivě se usmála, stejně tak, jako on.
Kéž by tyhle chvilky nikdy neskončily...

Zdravím :D
Tuhle kapitolu jsem napsala ještě dnes, jako poděkování za 100 reads ;)
Hodně mě to potěšilo, děkuju moc :3
A zároveň chci ještě poděkovat těm, co hlasují :D
Další kapitola zase zítra^^