Co když je to láska?|Fairy Tail

10.kapitola ✓

Natsu:

,,A to je snad špatný? Zamilovat se do někoho?" řekl jsem ironicky. Mluvím, jako bych s tím měl nějaké zkušenosti... někoho milovat...
,,Je to hodně špatný, zvlášť pro ni." odpověděl mi na otázku.
,,Jak to myslíte? Pro ni?" nechápal jsem.
,,Řeknu ti to jednoduše, pokud do deseti dnů nezmizíš z její blízkosti, zaručuji ti, že zařídím, aby měla ten nejhorší život, jaký si ty nedokážeš představit. A jako bonus přidám zničení vašeho cechu, když už se to minule nepovedlo." zasmál se a napil se z hrnku, který před ním stál.
,,To by jste neudělal! Nedokázal by jste ublížit své vlastní dceři!" zakřičel jsem na něj a zatnul pěsti.
,,Já ne, ale pár lidí by to udělat mohlo. Jak jistě víš, když máš peníze, dokážeš všechno." falešně se usmál a já na něj začal vražedným pohledem zírat.
,,Vy a vaše peníze..., že mě to nepřekvapuje..." přivřel jsem oči a taky se falešně usmál.
,,Jsem rád, že si to pochopil. A ještě něco... Pro mě už Lucy nic neznamená a nezáleží mi na ní." Otec za všechny prachy... fakt, že jo.
,,Dávám ti chvilku na rozmyšlenou." dodal. Začal jsem tedy rychle přemýšlet.
Co teď?! Nechci Lucy opustit, ale... taky nechci, aby ze života měla peklo a ještě k tomu, aby byl zničen náš cech. Tohle nemůžu dopustit...
,,Už si se rozhodl?" vyrušil mě z myšlenek a upřel na mě svůj přísný pohled.
,,J-Já... nevím... " řekl jsem a sklopil zrak.
,,Nevíš? Tak já ti pomůžu." řekl. Pozvedl jsem hlavu a podíval se na něj nenávistným pohledem, aby věděl jak moc ho nenávidím.
,,Víš, kdyby si řekl 'Ne', odsoudil by si všechny k záhubě a zbytek svého života by si litoval toho, že jsi neřekl 'Ano'." Ten šmejd! Přísahám, že ho za to zabiju!
,,Už jsem tě dost motivoval?" pozvedl jedno obočí a čekal na mou odpověď. Sakra! Má to tak moc dobře promyšlený. Jsem proti němu úplně bezbranný. Budu asi muset říct 'ne' ale... nemám na vybranou...
Lucy... odpusť mi to... prosím... Povzdechl jsem si a podíval se mu do očí.
,,S-Souh-hlasím." odpověděl jsem a podíval jsem se zase do země a svůj obličej zabořil do dlaní. Tohle je to nejhorší rozhodnutí, které jsem za celý svůj život udělal... ale na druhou stranu... Co bych pro Lucy a Fairy Tail neudělal... Kvůli všem bych i zemřel...
,,Udělal jsi dobře." řekl nakonec.
,,K-Kam mám tedy odejít?" zeptal jsem se.
,,Přijdeš zpátky sem, kde tě zavřeme do jedné žaláře. Jen pro jistotu, aby si se už doopravdy nevrátil."
,,Rozumím..." poddal jsem se mu. Hlavu jsem zase sklopil dolů.
,,A ještě něco," řekl a pohled jsem pozvedl zase k němu. Hodil po mě papírový sáček, ve kterém se něco blýskalo.
,,Aby si se nevrátil s prázdnou rukou." mrkl na mě. Chce mě snad ještě za to odměnit nebo co?! Naštval jsem se a podíval se do sáčku.
,,Je to ten náhrdelník, který jste měli najít." Cože?
Podíval jsem se na něj nechápavým pohledem. Trochu se usmál a pak promluvil. ,,Musel jsem tě nějak najít, ne?" Po téhle větě mi spadla brada. To znamená, že to byla past!? Hajzl!
,,Měl by si pomalu vyrazit, za pár hodin vysvitne slunce a Lucy se určitě už od včerejška, o tebe bojí." řekl, stoupl si a mávl rukou. Za chvilku u mě byli zase ti chlápci a ještě než jsem odešel z místnosti jsem uslyšel. ,,Tak za deset dní." zasmál se a pak se za mnou zabouchly dveře.

O dvě hodiny později

Běžím, jak nejrychleji dokážu. Srdce mi bije jako o závod. Sotva popadám dech. Nedokážu to...
Začínám brečet, jen kvůli tomu, že už nebudu moct chránit Lucy.
Jsem slaboch... Jak jsem mohl dopustit, aby se to stalo?... Jsem na nic...
Začínám zastavovat, když se objevím před hospodou. Je už celkem tma, takže předpokládám, že Lucy a Happy odešli se někam ubytovat. Asi jsem se zmýlil, protože jsem pravě narazil na jednu lavičku, na které tiše sedí Lucy a v klíně jí spokojeně leží Happy. Vypadá to, že usnuli. Musím se nad nimi usmát, vypadají roztomile.
Rozhodl jsem se, že je budit nebudu. Vzal jsem tedy Lucy opatrně do náruče a Happyho jsem nechal u Lucy. Když jsem se pomalu rozešel, Lucy se na mě ještě více tiskla a svou hlavu přesunula k mému krku. Cítil jsem, jak pravidelně oddechuje.
Později jsem našel jednu ubytovnu, kam jsem se přesunul a našel nám jeden volný pokoj, kde na jednu noc zůstaneme. Ráno to snad majiteli nějak rozumně vysvětlím.
Opatrně jsem položil Lucy a Happyho na postel a přikryl je. Potom jsem si lehl na pohovku, ve vedlejší místnosti a začal přemýšlet o tom, jak tohle všechno do deseti dní vysvětlím. Nemůžu přeci jen tak za Lucy přijít a říct ji: 'Ahoj Lucy, promiň, ale budu muset odejít, protože tvůj táta je magor.' To znělo dost divně...  A určitě mě bude nenávidět, když jen tak zmizím a nic jí neřeknu. Co mám tedy udělat? A jak jí ještě vysvětlím ten náhrdelník? Řeknu, že jsem na někoho narazil a ten náhrdelník mu sebral. Jo to by šlo, ale co s tou Lucy? Jak se s ní mám rozloučit? Stačil by třeba nějaký vzkaz? To by bylo nejlepší a co do něj napíšu? Pravdu? To rozhodně ne! Snad něco vymyslím...

Ráno, hned jak jsem se probudil, jsem zašel za Lucy a Happym, jestli pořád spí. Když jsem zjistil, že ještě spali, posadil jsem se na židli, která stála před postelí a oknem se začal dívat ven. Po chvilce se však probudila Lucy. V tu chvíli jsem celý ztuhl a znervózněl.
,,Natsu?" oslovila mě. Byl jsem celej vyklepanej z toho, co jí mam říct. Otočil jsem se na ní a lehce se usmál.
,,Dobré ráno, Lucy." dělal jsem, jako by se nic nestalo.
,,Kdy si se vrátil?!" A je to tady...
Začal jsem jí vyprávět lež, kterou jsem včera vymyslel s tím náhrdelníkem a řekl jí, že jsem je potom odnesl sem. Podle toho jejího zkoumavého pohledu mi došlo, že mi asi nevěřila, ale pak už to dál neřešila a řekla mi, že je ráda, že tu jsem a že jsem se v pořádku vrátil.
,,Slíbil jsem ti to." usmál jsem se na ní a ona mi úsměv oplatila. Pak jsem zase od ní pohled odvrátil a zesmutněl. Nemůžu se jí ani podívat do očí... Potom, co jsem udělal...
,,Měli bychom za chvilku vyrazit." oznámil jsem jí a začal se zvedat.
,,Dobře." souhlasila a začala probouzet spícího Happyho.

Zdravím :D
To byla 10.kapitola a zítra se můžete těšit na pokračování, které skončilo u 8.kapitoly ;)
Děkuju moc za 200 reads! A taky za hlasy, které jste dali :3
Pa zítra :)