Co když je to láska?|Fairy Tail

31.kapitola

Lucy:

'Miluju tě' zněla mi pořád dokola, v hlavě slova, která Natsu řekl.
Svět, jako by se zdál krásnější a světlejší. Všechno zlé zmizelo a nové, teprve začalo. Zavanul krásný čerstvý vzduch a po obloze začalo vysvitat slunce.
Za Natsuovou tváří, se mi naskytl krásný pohled na východ slunce.
Začíná další den... A s ním i nový život...
,,Já tebe taky...” zašeptala jsem a opřela se více o jeho čelo.
Byli jsme u sebe tak moc blízko...
Přišlo mi, jako kdybych mu díky tomu, mohla číst myšlenky...
Slyšela jsem, jak se tiše uchcechtl. I já se tiše zasmála a zavřela oči.
Užívala jsem si tuhle chvilku... Jen já a Natsu...
,,Zůstaneš se mnou?” zeptala jsem se a zase oči otevřela.
,,Už navždycky...” řekl šeptem Natsu a objal mě. ,,Slibuju...”
Láska zahřívá... Řekla jsem si spokojeně v duchu a položila si hlavu na jeho rameno.
,,Děkuju...” zašeptala jsem mu do ramene.
Potom jsem se od něj trochu odtáhla a políbila ho na tvář.
Teď... Se už nebojím, že bych se nějak kvůli tomu ztrapnila... Když spolu zůstaneme už navždy, nebudu se bát ho políbit, aniž bych se neklepala nebo nebyla nervózní... Strašně moc ho miluju a... asi si bude muset zvyknout, že slova 'zůstaneme už navždy spolu', pro nás budou důležité, jak v přítomnosti, tak i v budoucnosti...
,,Pojďme domů...” řekla jsem a usmála se na něho.
Viděla jsem, jak Natsuovi náhle zmizela všechna radost z obličeje. Věděla jsem proč a než stihl cokoliv namítnout, položila jsem mu ruku na tvář a hluboce se mu podívala do očí.
,,Vše bude v pořádku... Já tě ochráním...” mrkla jsem na něho a usmála se. Pokud mu můj otec něco udělá... Bude mít co dělat se mnou...
,,Lucy já... D-Děkuju...” řekl a taky se usmál. Jsem moc ráda, že už ho nemusím nijak více přesvědčovat.
,,Pro tebe všechno...” zašeptala jsem a usmála se. Začala jsem se přibližovat, až nakonec naše rty znovu spojila.
Jako důkaz lásky, mi jediný polibek stačí... Vím, že je ještě spoustu způsobů, které vyjadřují lásku, ale mě zatím stačí pouze tento... Políbit jeho rty a vychutnat si jeho přítomnost...
Po chvilce jsme se od sebe odtáhly a oba se na sebe usmáli.
,,A... Co bude teď?” zeptala jsem se ho s úšklebkem.
,,To opravdu nevím...” zašklebil se Natsu.
Možná bych měli vyřešit problémy s mým otcem... Napadlo mě po chvilce. Je pravda, že se mi moc za ním nechce chodit, ale... Slíbila jsem, že Natsua ochráním... Bude to správné řešení...
,,Natsu?” zeptala jsem se ho a trochu sklopila hlavu. Je toho hodně, co ještě musíme udělat...
,,Copak?” strachoval se Natsu a rukou mi nadzvedl bradu. Viděla jsem mu do očí... Bál se o mě...
Nemohla jsem mu to neříct.
,,Musíme to všechno vyřešit. Měli bychom zajít za mým otcem a říct mu, že nás už nedokáže rozdělit...” vysoukala jsem ze sebe a upřímně se na něho usmála.
,,Určitě? Ale co, když...” rychle jsem mu položila prst na rty, aby přestal mluvit. Nechtěla jsem od něj slyšet slova, která naznačují, že mi nevěří...
,,Už se tím netrap, ano?” mrkla jsem na něj a ruku jsem mu položila na jeho hruď.
,,Dobře...” řekl nakonec.
,,Nejdříve musíme jít domů a tam... Všem řekneme, co se stalo.” vysvětlila jsem mu můj plán a Natsu přikývl.
,,Fajn, budu ti věřit.” usmál se.
,,Díky... Nevíš, jak daleko je odtud Magnolie?” zeptala jsem se nervózně. Cestu jsem si vůbec mepamatovala. Možná, kdyby tu byl Happy... Ach Happy! Já na něj zapomměla! Kam vlastně zmizel? Kde je? Začala jsem panikařit. Ztratila js svého nejlepšího kamaráda a teď nevím, kde je... A ještě ty klíče... To ne!
,,To nevím, ale rozhodně to nebude krátká cesta...” probudil mě u myšlenek Natsu.
,,Co se děje, Lucy?” starostlivě se na mě podíval Natsu.
,,Já... Ztratila jsem je....” sklopila jsem hlavu.
,,Koho?” zeptal se mě.
,,Happyho a své klíče...” podívala jsem se mu smutně do očí.
,,Neboj, my je najdeme! A... Jak si je ztratila?” ptal se dál Natsu. Řekl jsem mu tedy, jak jsem nedávala pozor a spadla z kopce. Jak mi přitom vypadly klíče a Happy zůstal někde nahoře.
,,Třeba se Happy vrátil domů.” uklidňoval mě Natsu.
,,Hm,..třeba jo.” trochu jsem se na něj usmála.
,,Asi bychom co nejdříve vyrazit, že?” zareagovala jsem na předešlá slova.
,,To bychom měli...” ušklíbl se Natsu a nabídl mi ruku.
,,Tak pojď, Lucy...” zářivě se na mě usmál. Jeho ruku jsem ihned přijala a kývla na souhlas.
Natsu se rozešel a já ho poslušně následovala. Šli jsme bok po boku, s propletenými prsty a dívali se na okolní svět před námi...

Po setmění

,,Nezdá se mi to, nebo ten dwn utekl nějak rychle?” povzdechl si Natsu a já se tiše uchechla.
,,Jo máš pravdu.” zasmála jsem se.
,,Víš, jelikož nemáme žádný stan, budeme si muset najít nějakou jeskyni.” řekl po chvilce Natsu.
,,Dobře.” souhlasila jsem a začala se rozhlížet po nějaké jeskyni.
Zhruba po půl hodině, Natsu našel jednu útulnou v lese.
Musela jsem ho za to pochválit. Vždycky byl úžasný...
Byl už dávno v jeskyni a já se rozhodla, že bych mohla nasbírat nějaké dříví, aby nám v noci nebyla zima.
Tentokrát jsem si dávala pozor, abych sbírala jen to suché dříví.
Vrátila jsem se, s plnou náručí dříví, zpátky do jeskyně.
Natsu byl o přený o stěnu a odpočíval. Dříví jsem položila doprostřed a začala ho skládat na hromadu.
,,Ty si přinesla dříví?” zaslechla jsem za sebou udivený hlas Natsua. Trochu jsem se na něj zamračila.
,,Jo, v noci přece bývá zima.”
,,Lucy já...” odmlčel se Natsu a sklopil hlavu. Trochu jsem ho nepochopila.
,,Co se děje?” starostlivě jsem se na něj usmála.
,,Nevím, jestli to dokážu...” Teď nechápu vůbec nic...
,,Co?”
,,Zapálit to dříví.” ukázal na hromadu a smutně se mi podíval do očí.
,,Proč bys nemohl?” stále jsem nechápala.
,,Dlouho jsem magii nepoužíval...” řekl a podíval se jiným směrem. Aha...
,,Ale to přece neznamená, že si ji zapomenul.” mrkla jsem na něho a usmála se. Nesmí se až tak moc podceňovat...
Vstala js a došla k němu. Natsu se na mě podíval nechápavým výrazem. Pousmála jsem se a nabídla mu tentokrát ruku já.
,,To zvládneš.” mrkla jsem na něho.
,,Pokusím se...” řekl nakonec a chytl mě za ruku.
Pomalu se zvedl a i se mnou, se rozešel k připravenému dříví.
Začal se z hluboka nadechovat. Poplácal jsem ho po zádech a trochu od něj odstoupila.
Pořádně zhluboka se nadechl a rychle vydechl. Jop! Věděla jsem, že todokáže! Zajásal jsem v duchu a dívala se na Natsua jak vydechuje pořádný plamen ohně.
Dříví začalo hořet a po jeskyni se rozhléhal zvuk praskání.
Přišla jsem k Natsuovi a pořádně ho objala.
,,Vidíš?” řekla jsem, když jsem se od něj zase odtáhla.
,,To díky tobě.” zašklebil se do úšměvu. Trochu jsem zrudla, ale potom jsem se jen usmála.
,,Je vzrušující, když se kvůli mně červenáš...” zaškebil se ještě víc. Bezva! Teď jsem červená snad všude! Moment... Vzrušující?! A to mysel sakra jak?!
,,Promiň, dělám si srandu...” uchechtl se naposledy Natsu a já měla co dělat, abych mu jednu nevrazila...
,,No nic, jdu si ještě trochu odpočinout.” řekl Natsu a posadil se na zem.
,,J-Já taky...” řekla jsem stále s červenajícími tvářemi a posasila se vedle něj.
,,Je tu příjemně...” uvolnila jsem se a položila si hlavu na jeho rameno. I když jsem mu neviděla do obličeje, cítila jsem, jak se usmál.
Obejmul mi ramena rukou a já se tak na něj ještě více položila.
,,Jsi unavená?” zeptal se mě.
,,Ani ne... Nechce se mi spát...” řekla jsem a zvedla hlavu. Natsu se na mě otočil a já se na něj usmála.
Chytla jsem ho za tvář a oba jsme se začali přibližovat, než se naše rty opět nesetkaly...
Začali jsme se lehce líbat. Z lehkého líbání se najednou stalo vášnivé, až jsem nakonec přidala i jazyk. Trochu to nečekal, ale nakonec přidal i ten svůj. Každý se otíral o jazyk toho drůhé a tím se tak naše 'vášnivé' líbání mnohem prohloubilo.
Co ještě dalšího nakonec příjde...?

V pravou chvíli... xD
Dneska je to přesně měsíc, co jsem vydala 1.kapitolu! :D
Proto je tahle kapitola taky o něco delší :3
** Děkuju Vám moc za všechny hlasy a komentáře!!! **
Pokračování zítra^^