Co když je to láska?|Fairy Tail

65.kapitola

Natsu:

Díval jsem se na Lucy, jak se sebou bojuje.
Nejdřív mě praštila, ale teď si vyndala klíč od Tauruse a ten chlápek jí nutí, aby ho proti mně použila.
Sedím tu na zemi a v úžasu se na ni dívám. Je silná. Snaží se, aby té magii, co na ní ten kretén použil, ododala.
Věřím jí. Ale kdyby přeci jen nedokázala odolat té magii, nezlobil bych se na ni. Miluji ji a nemůže za to.
,,N-Natsu...!” řekla stěží a podívala se mi do očí.
Nevěděl jsem, jak mám reagovat. Také jsem se jí díval do očí, ale nedokázal jsem se sebou pohnout.
Najednou zdvihla svůj klíč proti obloze. Zavřela oči a začal se vydýchávat. Kolem ní se objevila zlatá záře a před ní se objevil její sférický duch, Taurus.
Jediné, co jsem pak viděl, bylo, jak Lucy spadla na zem a zhluboka dýchala.
,,Lucy!” zakřičel jsem a vyskočil na nohy.
Pak jsem si ale vzpomněl na Tauruse, který byl v obranné pozici. Počkat... On Tauruse neovládá... Ovládá přece Lucy! Neměl by ho poslouchat!
,,Taurusi...?” oslovil jsem ho. Trochu jsem se bál, ale nevypadalo to, že by mě měl praštit.
,,Co se stalo s Lucy-san? Ublížil jste jí?!” začal zvyšovat hlas a málem mě trefil jeho sekerou. Hloupá kráva... Jí bych přece nikdy neublížil!
,,Ne! Jediný, kdo jí tady ubližuje, je ten kretén, co se tady pořád směje!” bránil jsem se a ukázal na smějící se ho blázna. Opravdu se nám celou dobu smál. Nebyla ani minuta ticha, kdy by jsme neslyšeli jeho smích... Blázen.
,,On jí ublížil!” rozčílil se Taurus a připravil si svou sekeru k útoku. Ale když ho s ní měl rozseknout, jeho ruce se zastavily a on tak zastavil svůj útok.
,,Dost!” zakřičel na něj někdo, o kom jsem si myslel, že by ho nikdy nezastavil...
,,Lucy...? C-Co...?” nechápal jsem a podíval se na ni.
Už zase stála na nohou a dlaní Taurusovi naznačovala její požadavek. Vypadala naštvaně. Jako kdyby jí vadilo, že ho chtěl Taurus udeřit.
Najednou se otočila a prstem na mě ukázala.
,,Zabij... jeho.” vyslovila slova, kvůli kterým mi začalo rychle začalo bít srdce. M-Mě...?
,,Lucy-san...” překvapený byl i Taurus.
Zíral jsem na ni s otevřenou pusou. Cože to řekla?
Ona se na mě zase dívala nenávistným pohledem. V jejích očích byla touha mě zabít. Lucy...
,,P-Promiňte mi to, Lucy-san... Tohle ale já neudělám. Mým úkolem bylo chránit vás a ne zabíjet vaše přátele...” sklopil hlavu Taurus. Byl jsem za to rád, ale horší bylo, co řekla ona jemu. Nikdy bych si nemyslel, že by tohle svému duchovi a věrému přítelovi řekla...
,,Ah! Věděla jsem, že seš k ničemu! Jsi jenom tupá kráva, co neposlouchá mé rozkazy!” vzteky na něj zakřičela a přinutila Tauruse, aby se vrátil se Světa Duchů.
Stále jsem na ni zíral a snažil se přijít na to, co se asi tak stalo.
Spadla na zem... Asi i omdlela, ale dál už si to nepamatuji... Od té chvíle, co se objevil Taurus... Moment... Od té chvíle jsem se soustředil jenom na Tauruse... Co mezitím dělal ten idiot? To ne! Musel s ní něco udělat, když jsem nedával pozor!
,,Ty...! Co jsi s ní udělal!?” chytl jsem toho smějícího se idiota za lem od trička  a zblízka se mu podíval do očí.
,,T-To-h, co jsem-h uznal za vh-hodné!” vybuchl smíchy a mezitím se mi pokusil něco říct.
Odhodil jsem ho tedy zpátky na zem a podíval se zpátky na Lucy, která vypadala, jako by byla omámená. Sakra! Věděl jsem, že by to nikdy neudělala! Tohle není ona!
,,Lucy... Jsi v pořádku?” ze starosi o ní jsem se jí zeptal a ona se na mě s kamenným výrazem podívala. Měla napůl vyhaslé oči, jako by postupně ztrácely její krásně hnědou barvu...
,,Nic ti neřekne... Tohle je její skrytá stránka...” ozval se za mnou ten... Už ani nevím, jak mám dále nazvat...
,,Cože?” vystrašeně jsem se na něho podíval. Její skrytá stránka? Co to má znamenat...?
,,Slyšel jsi... Část její duše, co byla tak slabá,že jsem.jí svou magií musel trochu pomoct, aby se převážila přes její osobitou stránku, tudíž její pravou tvář, kterou znáš jako Lucy.” vysvětlil mi a já se znovu podíval na Lucy.
Už to chápu... Tohle je jeho pravá magie... Ovládnout slabší část duše, která se v člověku ukrývá.
,,A protože je teď na povrchu její skrytá tvář, která se nedokáže projevovat, ovládám jí já!” zasmál se. Cože?
,,Lucy...” zašeptal jsem a podíval se na zem. On jí ovládá... Jak ji ale můžu vysvobodit? Dá se to vůbec ještě udělat?...
,,Vrať mi ji...” začalo mě to štvát. Byl to takový hajzl!
,,Teď je moje...” odpověděl se smíchem.
Tohle jsem už nevydržel. Zařídil jsem, aby moje ruka vzplála a hlasitě na něj zakřičel.
,,Ale já ještě neprohrál! Ona ti nemůže patřit! Je moje!” začal jsem mu dávat pěstí do ksichtu, aby ho to co nejvíce bolelo. Můj vztek tomu ještě pomáhal. Nenáviděl jsem ho... Chtěl jsem ho zabít!
Najednou se mi něco obvázalo kolem mé nohy, chytlo mě to a odhodilo mě to pár metrů od něj.
Dopadl jsem na záda a když jsem se podíval nahoru, spatřil jsem Lucy, která se nade mnou skláněla.
Vypadala pořád stejně. V tváři měla kamenný výraz a oči jí stále více bledly. V ruce měla svůj bič, kterým mi teď svázala ruce.
,,L-Lucy...” řekl jsem s odvahou a málem se při pohledu na ní rozbrečel. Co když už jí nikdy neuvidím se usmát?
,,Říkám ti... Je zbytečné na ní mluvit, poslouchá jen mě.” uchechtl se ten idiot. Zaslechl jsem, jak se jeho kroky přibližují směrem k nám.
Ztěží jsem se přetočil na břicho, abych se na něj mohl znovu podívát svým nenávistným pohledem, který by mu měl dokázat, že ho stejně jednou zabiju.
Postavil se vedle Lucy a dal jí jeden pramínek vlasů za ucho.
Přišlo mi, jako by to udělal jen proto, aby mě naštval. Což se mu taky povedlo...
,,Nesahej na ni!” procedil jsem skrz zuby a zaťal pěsti, když jí začal hladit po tváři.
,,Je teď moje... Copak nevidíš, že jsi teď prohrál?” zasmál se mi a podíval se zpět na Lucy, ke které se trochu přiblížil.
,,Tak řekni, Lucy... Šla by jsi radši se mnou nebo s tím hlupákem?” pošeptal jí do ucha. Myslel jsem, že shořím vztekem, který ve mně proudil. Jak se opovažuje!
,,S tebou...” zašeptala na něho Lucy, jako by byla duchem nepřítomna a usmála se na něj.
Cítil jsem bolest... Bolest ve svém srdci.  Ten její úsměv... Doufal jsem, že bude patřit mně...!
,,Vidíš? Nikdy tě nemilovala...” otočil se na mě. Nadechl jsem se, abych nabral sílu a posadil se.
,,Hah... Říká jenom věci, které chceš, aby řekla! Myslíš, že ti ty tvoje kecy uvěřím? Jen počkej... Za chvilku tady budeš ležet ty a budeš mě ještě prosit, abych tě nezabíjel!” pohrozil jsem mu a přitom se smál. Štve mě...
Pobavil mě jeho výraz v očí. Nevěřil mi. Ale on uvidí...! Teď teprve pozná, kdo je ohnivý drakobíjec Natsu Dragneel!

Další kapitola!...*potlesk*...
Takže... Dlužím Vám opět omluvu :(
Ale tentokrát to nebyla moje chyba! ;) Stalo se mi něco s telefonem... Asi si budu muset kupovat nový :)

Chtěla bych se zeptat, četl jste někdo včerejší díl FT mangy (538)?
Myslíte si, že Natsu skutečně zmizel? Já nevím... Pořád doufám, že v tom je něco jiného.. :/ Ale nechci, aby tam nebyl... :(

Jinak dobrá zpráva! (Snad...)
Zítra se pokusím vydat Vám další díl :D
Taky bych Vám tím chtěla moc poděkovat za 6.5k přečtení :3
Je to neuvěřitelné... :')
* Arigato gozaimas! *

Tak se mějte hezky a užijte si víkend :)
Pa...^.^