Co když je to láska?|Fairy Tail

46.kapitola

Lucy:

Pomalu jsem otevřela oči, když mě na tváři začalo něco lechtat. Po otevření očí, mi sluneční paprsky, oslnily mé zorničky a já se tak raději přetočila na druhý bok. Na něco, nebo spíše na někoho, jsem položila své ruce. Trochu jsem zostřila a podívala se dotyčnému do obličeje.
Kdo jinej, než Natsu... Uchechtla jsem se trochu a více se na něho natiskla. Jeho tělo mě hned začalo hezky hřát, což mi bylo velmi příjemmé. Všechno bylo tak uklidňující, že se mi zase chtělo spát.
Natsu se pode mnou trochu pohnul. Podívala jsem se na něho a usmála se, když se na mě svýma ospalýma očima podíval.
,,Dobré ráno..." řekla jsem mu a políbila ho na jeho odhalenou hruď.
,,Dobré... Dobré..." zašeptal ospale a trochu se usmál.
,,V pořádku?" zeptala jsem se s uchechtnutím, když jsem si všimla, jak nervózní Natsu je.
,,Jo... A ty?" zašklebil se a objal mě kolem ramen. Trochu jsem se zamračila a usmála se.
,,Já? Ovšem." oplatila mu ušklíbnutí. Trochu jsem se nahla, abych ho mohla políbit. Přitom nahnutí, jsem si teprve teď všimla, že jsem celá nahá.
Trochu jsem se lekla a na Natsua se vyděšeně podívala.
,,Co... Co se stalo včera večer?... Nějak si to... nepamatuju..." omlčela jsem se a podrobně si začala vynavovat včerejšek... Šli jsme domů a já Natsuovi řekla, že jsem... těhotná a potom ho objala a pak... Pak...? Co bylo pak?!
,,No... Včera po tom, co jsi mě objala... Jsi tak nějak usla a já tě musel odnést... A neboj, mezi námi se nic nestalo..." zašklebil se na mě Natsu. Ten jeho úšklebek... On neříka pravdu, že ne?
,,Jo? A proč jsem teda... bez oblečení?" řekla jsem ironicky a pozvedla jedno obočí.
,,Co...? Jo tohle! No... Když jsem tě sem přinesl, tak si se asi probudila a chtěla si, abych ti pomohl se svléknout." pokrčil rameny.
Zčervenala jsem a položila si hlavu na jeho hruď. Styděla jsem se a nedokázala jsem uvěřit tomu, že jsem něco takového řekla.
,,Promiň..." zašeptala jsem.
,,Nemusíš se omlouvat... Byla to celkem sranda..." uchechtl se Natsu a já se na něho podívala.
,,Když myslíš..." protočila jsem nad tím oči a trochu se na něj usmála.
,,Nemyslím, já to říkám..." ušklíbl se a zasmál. Zasmála jsem se s ním a dál už to tedy neřešila...

O dvě hodimy později, p4ed hotelem

,,Nevím jak tobě, ale mně to tady bude chybět..." oznámil mi Natsu, když jsme se dívali na náš minulý pobyt v tom krásném hotelu.
,,Hm... Mě teda taky..." pozvdechla jsem si a usmála se.
,,Alespoň, že už jedeme domů, ne?" nahodil jiné téma a zašklebil se na mě.
,,To teda." zasmála jsem se a chytla ho za ruku.
,,Za chvilku nám jede vlak... Měli bychom jít..." řekla jsem po chvilce.
,,Jo, máš pravdu." ihned souhlasil a začal mě táhnout za sebou. Trochu jsem se usmála, když zabočil špatnou uličkou.
,,Do leva." upozornila jsem ho a začala se mu tiše smát.
,,Rozkaz." opravil se a otočil se správným směrem.

***

Právě nastupujeme do vlaku, který nás odveze zpátky do Magnólie. Strašně moc se těším. Připadalo mi to, jako by jsme tady byli snad věčnost...
,,Opatrně si sedni." řekl mi Natsu, když jsem si chtěla sednout. Jako fakt?
,,Proč?" udělala jsem nechápabý obličej. Zajímalo mě to, takže jsem to chtěla vědet.
,,Čekáš díte, takže by sis teď měla dát větší pozor, ne?" usmál se natěšeně Natsu. Trochu jsem to nečekala, ale i tak jsem mu úsměv oplatila.
,,Aha... Tak dobře tedy..." trochu jsem se ušklíbla a 'opatrně' si sedla.
,,Budu se muset o tebe hodně starat, viď?" zazubil se na mě Natsu a já přikývla.
,,Asi jo... Ale moc to nepřeháněj, dobře?" řekla jsem přesvedčivě a nechala ho, ať si to dál představuje. Už teď to tak vypadá, že se ode mně nehne ani na krok... Začalo se mi to líbit...

V Magnólii

,,Konečně..." vydechla jsem, když jsme společně vystoupili z vlaku. Protáhla jsem se a do ruku vzala jednu tašku.
,,Ne ne ne ne ne... Já to vezmu." okřikl mě Natsu a vzal mi ji rychle z ruky. Já mu říkala, ať to nepřehání... Ale, zkuste mu to nějak vysvětlit...
,,Tak děkuju." poděkovala jsem, i když nerada a usmála se na něho.
,,To nestojí za řeč." řekl a vzal i tu poslední tašku, která ležela vedle něho.
,,Tak jdeme, ne?" zasklebil se a už se rozešel pryč z nádraží. Následovala jsem ho a už se rozhlížela po svém bitě.
Asi po deseti minutách, jsme se objevili na menším rozcestí, kde jedna cesta vedla k mému bytu a ta další k cechu.
,,Tak jo... Teď tě doprovodím k tvému bytu a potom si půjdu dát mou tašku k sobě." řekl po dlouhé době Natsu a už si to vykročoval do mé uličky.
Já jsem však zůstala stát na místě a dívala se na jeho záda.
,,Tak to ne..." řekla jsem teochu naštvaně. Natsu se zastavil a otočil se na mě.
,,Děje se něco?" zeptal se nechápavě a přišel ke mně blíž. Jo!
,,Ty totiž půjdeš ke mně a tam si tu tašku necháš!" rozkázala jsem mu. Bylo vidět, že to nepochopil.
,,Počkej, proč?" zeptal se.
,,Budeš přece bydlet se mnou!" usmála jsem se na něho. Vykulil na mě oči.
,,Vážně?" řekl překvapeně a ja kývla.
,,Jo, vážně." mrkla jsem na něho.
,,Lucy! Jsi strašně moc hodná!" zakřičel radostně a zvedl mě do vzduch, kde se se mnou párkrát zatočil.
,,Promiň! Já zapomněl..." omluvil se mi a položil mě zase na zem. Začal mě kontrolovat, jestli se mi někde něco nestalo. Ach jo...
,,Natsu... Jsem v pořádku, dobře?" zastavila jsem ho a usmála se.
,,Jo, jasně..." podrbal se za krkem a trochu se pousmál.
Potom ke mně popošek kousek blíž a sehnul se, až k mému břichu. Začal mě po něm hladit a taky k němu přiložil ucho, jestlj náhodou něco neusliší.
Usmála jsem se a pohladila ho po jeho rozcuchaných vlasech.
,,Teď je ještě hodně maličký, co?" zeptal se mě.
,,To jo..." pokývala jsem hlavou. Hooodně maličký...
,,Strašně moc se těším..." řekl zasněně a zvedl zase hlavu. Podíval se mi do očí a jemně mě políbil.
,,Já taky." usmála jsem se a pohladila ho po tváři.
,,Co kdybychom navštívili cech?" zeptal se.
,,To je přece jasný, ale nejdřív musíme do našeho bytu." mrkla jsem na něho. Zářivě se na mě usmál, když mu zřejmě došlo, že jsem řekla 'našeho'.
,,Samozřejmě." řekl a společně jsme se rozešli ulicí k našemu bytu, kde teď společně budeme bydlet.

Pokračování příště....