Co když je to láska?|Fairy Tail

8.kapitola ✓

Lucy:

O jeden den později

Stále pátráme po ztraceném diamantovém náhrdelníku, který patří jedné bohaté dámě. Už jsme prohledaly celé město, kde ona bydlí a stále bez výsledku.
,,Hele, co kdyby jsme se rozdělili? Bylo by to rychlejší." navrhl Natsu, když jsme už poněkolikáté procházeli kolem jedné hospůdky.
,,Já ti nevím..." odpověděla jsem mu na otázku nejistým hlasem. Ten nápad byl dobrý, ale nelíbilo by se mi, kdyby se někomu něco stalo a zbytek by o tom ani nevěděl.
,,Bude to v pohodě! Ty půjdeš s Happym prohledat ještě jednou dům té ženský a já půjdu prozkoumat okolí." mrkl na mě. Tak teď se mi to nelíbilo ještě víc.
,,Myslím, že je to dobrý nápad." zareagoval Happy. Sakra, Happy! Moc mi nepomáháš.
,,Tak co, Lucy?" podíval se na mě Natsu a čekal na mou odpověď. Ne! Nenechám ho tam jít samotného!
,,N-Notak dobře, tedy..." řekla jsem nakonec.
,,No vidíš, že-" ,,Ale musíš mi slíbit, že budeš opatrný!" zakřičela jsem na něj. Bože, co jsem to zase řekla?
,,Budu a slibuju ti, že se vrátím" řekl mi s upřímným úsměvem a položil mi ruku na rameno.
Sklopila jsem zrak. Červenala jsem se... Měla bych se trochu vzchopit...
,,Budu ti věřit." zvedla jsem pohled od země a taky se usmála. Opravdu mu věřím a co slíbí, to opravdu splní.
,,Díky, večer se tady zase sejdeme. Dobře?" zeptal se a já kývla.
,,Tak se zatím mějte!" zamávál nám, když se vydal na cestu.
Hlavně se vrať. Řekla jsem si pro sebe v duchu a sledovala Natsua, jak odchází.
,,Achjo... tak pojď, Happy. Čas vrátit se zpátky do práce." připomněla jsem mu a poté jsme se společně vydali, zpátky do domu té paní.

O hodinu později

,,Tak co? Našli jste můj náhrdelník?" zeptala se nás asi už posté ta otravná ženská. Už mě to pěkně štve a na práci se nedokážu soustředit.
,,Ne, ještě ne." zavolala jsem na ní z knihovny, kde jsem prohledávala každou skříň, poličku, šuplík... Chtěla, aby jsem prohledali opravdu všechno. Dokonce Happyho donutila, prohledat všechny jakékoliv škvíry, protože je malý. Chudák Happy, teď zrovna prohledává její obrovskou zahradu.

,,Pojďte si na chvilku odpočinout, dám Vám něco k pití." oznámila mi, když jsem sebou málem praštila o zem. Konečně chvilka času na odpočinek... Najednou kolem mě proletělo, rychlostí blesku něco modrého. Že by to byl Happy? Asi se už nemůže dočkat, až si odpočine. Nedivím se mu...
Seběhla jsem rychle schody a chůzí pokračovala do jedné jídelny, kde na nás čekalo osvěžující pití.
,,Děkuji." poděkovala jsem mile jedné služebné a hodně se napila citrusové limonády. Měla jsem pěknou žízeň po tom hledání jednoho šperku. Zavřela jsem oči a uvolnila se. Bylo příjemné zase sedět. Po chvilce jsem oči otevřela a podívala se na Happyho. Byl celý špinavý a pořádně unavený.
,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho.
,,Vidíš, jak vypadám? Je mi strašně a chce se mi spát! Ta ženská mě donutila vlézt i do jednoho kanálu, který má na zahradě! Myslela si, že jí omylem spadl do záchodu!" začal si stěžovat. Ta ženská už to dost přehání! Je mi Happyho moc líto. Tohle si přece nezaslouží! Chudáček...
,,To bude dobrý, Happy! Od teď budeme hledat spolu. Ano?" řekla jsem mu na povzbuzení. Bude to pro něj lepší, když mu pomůžu.
,,Jsi moc hodná Lucy!" vzdychl vyčerpáním. ,,Já vím." usmála jsem se na něj. ,,Pořádně se napij, ať mi tu potom dehydratací neomdlíš."
,,Aye!" zapištěl šťastným tónem a hned potom vypil celou sklenici.

Večer, před hospodou

Náhrdelník jsme nakonec v domě té ženské nenašli a tak jsme se rozhodli, že si na Natsua počkáme, jestli ho náhodou nenašel. Sedli jsme si na lavičku a čekali.

***

Právě odbila na hodinách desátá hodina a on pořád nikde. Už se opravdu začínám bát. Co když se nevrátí? Sakra! Já mu říkala, že rozdělit se je špatný nápad!
,,Ještě se nevrátil?" řekl ospale Happy. Asi před půl hodinou usnul a do teď mi tady spal na klíně.
,,Bohužel ne." odpověděla jsem mu.
,,Musíme mu věřit, on to zvládne." povzbudil mě Happy a pohladil mě po ruce.
,,Jo, máš pravdu." usmála jsem se na něj a pokračovala ve vyhlížení Natsua. Celou dobu jsem zase přemýšlela...

Ráno

Co to? Vyděsím se, když se zrovna probudím v měkké posteli.
Nepamatuji si, že bych se zvedala z té lavičky...
Začínám si sedat. Vedle mě spí Happy a před postel, na židli sedí Natsu a smutně se kouká z okna.
,,Natsu?" promluvila jsem na něj a on se otočil.
,,Dobré ráno, Lucy." řekl a trochu se usmál.
,,Kdy jsi se vrátil?!" zajímalo mě.
,,Chvilku po půlnoci. Promiň, nastaly malé komplikace, ale díky nim jsem našel ten náhrdelník." řekl a ukázal mi ho. ,,Potom jsem přišel před tu hospodu, kde jsme se měli sejít, ale ty a Happy jste spali, tak jsem vás odnesl na jeden pokoj." dokončil.
,,Jaké komplikace?" povytáhla jsem jedno obočí. Jeho úsměv mu hned opadl a mně došlo, že se o tom asi nechce moc bavit.
,,No víš... Tak trochu na mě někdo zaútočil a já si všiml, že to nejspíše musel být nějaký zloděj, protože měl všude možně na sobě, všelijaké náramky, prsteny a náušnice, ale nejvíce mě zaujal ten jeho náhrdelník. Takže jsem toho zloděje vyřídil a náhrdelník mu vzal. Pak už to znáš..." řekl mi vše co se stalo, ale poznala jsem na něm, že musel lhát. Byl celý vystresovaný a neustále kolem všechno pozoroval.
,,Aha... dobře. Jsem ráda, že tu jsi. Už jsem myslela, že nepříjdeš." usmála jsem se na něj a dál už to neřešila.
,,Slíbil jsem ti to." taky se nakonec trochu usmál. ,,Měli bychom za chvilku vyrazit."
,,Dobře." souhlasila jsem a probudila Happyho.

***

Konečně se už i s odměnou můžeme vrátit domů. Už se moc těším, až si zase lehnu do své milované postele a pořádně se vyspím. Bohužel to asi nebude hned, protože začala být pěkná tma a my museli jít do jedné jeskyně, ve které na jednu noc přespíme.
,,Rozdělám oheň, je celkem zima." oznámil mi Natsu, když jsem si sedla na jeden kámen.
,,Aspoň se zahřejeme." usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.
,,Pojď, Lucy, najdeme nějaké dříví a ty Happy to tu zatím pohlídej." rozkázal a společně s ním jsem se vydala hledat dříví.

,,Ber hlavně to suché." řekl mi, když jsem do ruky vzala zase mokrý klacek. Moc jsem nevnímala a pořád jsem musela přemýšlet nad tím, proč je Natsu tak smutný. Občas se sice usměje, ale i tak je cely den zamlklý a všechno kolem neustále sleduje, jako kdyby na něco čekal...
,,Lucy, pozor!" zakřičel přede mnou Natsu. Než jsem stihla jakkoliv zareagovat, už jsem ležela Natsuovi v objetí. Asi jsem musela zakopnout.
Ležela jsem mu na hrudi a poslouchala jeho tlukot srdce. Potom jsem zvedla hlavu a všimla si, že jsem u něho celkem dost blízko.
Musela jsem vypadat jako rajče, cítila jsem se kvůli tomu strašně trapně.
,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě se smíchem Natsu a dál mě pozoroval.
,,J-Jo." taky jsem se trochu usmála, ale nepřestala se červenat. Dívá se mi do očí a já mu to oplácím. Divím se, že mi ještě neřekl, abych z něho slezla. Ale on pořad nic. Jen si neustále prohlíží mé oči...

Tady to musím bohužel ukončit nebo bych se ještě více rozepsala... :D
Takže pokračovaní zítra^^