Co když je to láska?|Fairy Tail

37.kapitola

Lucy:

O jeden týden později, ráno

Společně jsme leželi v objetí a navzájem se hřáli těly...
Celkem jsem si zvykla, že každý den spí vedle mě Natsu. Vlastně, když spolu zůstaneme navždy, tak tohle budu zažívat každý den...
Pozoruji Natsua, jak pravidelně oddychuje a přemýšlím, nad naší společnou budoucností.
Moc dobře si dokážu představit mě a Natsua, jako rodiče. Strašně moc bych s ním chtěla mít děti, ale taky ještě nevím, pokud by je chtěl on...
,,Jak dlouho na mě budeš ještě koukat?” ozval se přede mnou ospalý hlas Natsua, kterého jsem se lekla.
,,J-Já... Myslela jsem, že spíš!” řekla jsem nervózně a začervenala se. Kdyby byl předtím vzhůru, asi bych na něj tak moc necivěla...
Natsu otevřel oči a podíval se na mě.
,,No... Chápu, že máš potřebu na mě koukat, ale nemusíš to dávat tak moc najevo...” řekl a zašklebil se. Ihned jsem zase zrudla, jelikož mě to dost rozptýlilo a nemohla jsem uvěřit tomu, že vůbec něco takového řekl...
,,Moc vtipný...” řekla jsem ironicky a dekou si zakrila svůj rudý obličej.
,,Taky mám na tebe potřebu koukat, takže se mi neschovávej...” zaslechla jsem Natsuův roztomilý hlas a hned na to, mi sundal deku z mého, stále rudnoucího, obličeje. Usmál se na mě a bylo vidět, že se taky trochu začervenal. Alespoň nejsem jediná, kdo je tady rozptýlenej...
,,Proč ještě nespíš?” změnil téma a zase se uvelebil.
,,Nemůžu... Musím pořád myslet na dnešek...” trochu jsem zalhala, když jsem mu měla říct, že jsem přemýšlela nad naší budoucností... A proč bych vlastně měla myslet na dnešek? To je jednoduchý... Dneska roriž společně vyrážíme za mým otcem, kde mu řekneme, že spolu zůstaneme, i kdyby nás chtěl znovu rozdělit...
,,Aha...” usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a přitulila se více k němu. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a poslouchala jeho tlukot srdce.
,,Bojíš se?” zeptal se mě po chvilce Natsu.
,,Ani ne... Je to můj otec, který je jen oslepen mocí peněz...” skoro jsem se zasmála nad mou poznámkou, ale radši jsem to ještě zvážila. Neměla bych se mu posmívat. Potřebuje jen, aby jsme mu ukázaly, že peníze nejsou to jediné na světě, z čeho můžeme žít. Chci mu totiž ukázat i jiné věci, jako jsou například přátelství, rodina a láska. Přala bych si, aby konečně otevřel oči a uviděl i štěstí, díky kterému přežívám a díky kterému mám něco, na čem mi opravdu záleží.
,,Lucy? Jsi v pohodě?” pohladil mě po rameni Natsu a jemně se mnou zatřásl. Probrala jsem se rychle z mého přemýšlení a začala se věnovat jemu.
,,Co? Jo... Jo jsem.” pokusila jsem se o úsměv a podívala se na něho.
,,Určitě? Nechtěl bych, aby tě něco trápilo...” taky se usmála a přitáhl si mě blíž. Trochu víc jsem se usmála a podívala se mu do očí.
,,Vše je v pořádku...” zašeptala jsem a políbila ho na jeho rty.

Poledne

,,Vy mě s sebou nevezmete?” řekl smutně Happy a podíval se mi se sladkým pohledem do očí. Musela jsem se nad ním pousmát.
,,Promiň, ale je to nebezpečné a týká se to jenom mě a Natsua.” soucitně jsem se na něj podívala a pohladila ho po uších.
,,No... nebudu nijak zdržovat, dávjte na sebe pozor a brzy se vraťte.” usmála se nakonec a vrhnul se mi do náruče. Přitáhla jsem si ho k sobě blíž a pevně ho objala.
,,Neboj se.” zašeptala jsem a zase se od něho odtáhla.
,,Vrátíme se, co nejdřív.” řekl pro změnu Natsu a mrkl na Happyho.
,,To doufám.” řekl Happy a ještě jesnou nás objal.
Potom jsem se s ním rozloučili a rozešli se směrem na nádraží, kde jsme chtěli nastoupit do vlaku, který nás odveze do mého dávného domova.

***

,,Uhh... Začíná mi být nějak špatně od žaludku...” řekl Natsu, když jsme měli nastoupit do vlaku. To ne... Já zapomněla...
,,Já... Omlouvám se...” smutně jsem se na něho podívala a sklopila hlavu dolů. Teď bych se měla propadnout do země...
,,Hm? Za co?” nechápal Natsu a prstem mi pozvedl bradu. Musela jsem se mu podívat do očí.
,,J-Já... Nechápu, jak jsem mohla na tohle z-zapomenout...”
,,Na co? Že zvracím, když vidím dopravní prostředek?” zašklebil se do úsměvu a podíval se mi do očí.
,,No... Jo...” zesmutněla jsem.
,,Hele... Já... Budu v pohodě. Jednou se musím překonat, takže si do toho vlaku prostě nastoupím, dobře?” usmál se na mě a políbil mě na čelo. Bylo vidět, že to myslí dost vážně.
,,Určitě? Ale, co-”
,,Dokážu to kvůli tobě!” skoro na mě až zakřičel, že jsem se ho lekla.
,,Promiň...” omluvil se a sklopil hlavu. Nevím proč, ale musela jsem se prostě usmát nad jeho paličatostí.
Teď jsem mu pozvedla bradu já a nasměrovala si jeho pohled přímo na mě.
,,Budu ti věřit.” mrkla jsem na něho a věnovala mu jeden něžný polibek.
,,Děkuju.” usmál se na mě, když jsem se odtáhly.
Za zády nám zapískla vlak, což znamenalo, že za chvilku vyjede.
Podívala jsem se starostně na Natsua, abych zjistila, jestli všechno bude v pohodě.
,,Půjdeme, ne?” usmál se na mě a chytl mě za ruku.
,,Dobře.” úsměv jsem mu oplatila a ještě jednou ho políbila na rty. Potom jsme se společně vydali k vlaku, do kterého jsme nastoupili a začli si hledat volná místa.
,,Tady.” řekl za mnou Natsu, který tak upoutal mou potornost a já se otočila.
Uviděla jsem ho, jak ukazuje na jedno kupé, ve kterém nikdo neseděl.
Na Natsua jsem se vděčne usmála a rozešla se k němu.
To bych ale nebyla já, kdyby nezakopla o nějaký kufr, který tady někdo nechal a nepadala tak k zemi.
Nespadla jsem však... On mě chytil...
Podívala jsem se stydlivě na svého hrdinu, který mě teď držel za ramena a díval se na mě starostlivým pohledem. Byla jsem trochu mervózní, protože jsem si teď připadala trapně kvůli tomu, že pořád někde padám a on mě zachraňuje. Občas si říkám, jestli ho s tím někdy neotravuju...
,,Jsi v pořádku?” zeptal se mě a nespustil ze mě jeho ustrašený pohled.
,,J-Jo... Jsem.” trochu jsem se usmála a podívala se mu do očí.
,,Bezva. Myslel jsem, že to já tady budu padat a né ty.” zašklebil se na mě a začal mě zvedat. Trochu jsem se nad tím usmála a postavila se na nohy. Začala jsem se trochu upravovat, abych nevypadala moc špinavě a rozcuchaně.
,,Neboj se, sluší ti to.” řekl vedle mě Natsu a já zvedla svůj pohled, od pomačkané sukně, na něho. Trochu jsem se ještě oprášila a usmála se na něho.
,,D-Děkuju.” trochu jsem se začervenala. Trochu se usmál a přešel ke mně. Chytl mě za ruku a začal mě odvádět směrem k volnému kupé, které předtím našel.
Vešli jsme do něj a oba se vedle sebe posadili.
Vlak se najednou rozjel a já zaregistrovala, jak mi Natsu stiskl více ruku.
Trochu jsem se usmála a položila si na jeho rameno hlavu.
,,Zkus usnout. Alespoň ti to rychle uteče...” zašeptala jsem a sama jsem únavou zavřela oči, když jsem začala usínat...

Pokračování zítra^^