Co když je to láska?|Fairy Tail

63.kapitola

Natsu:

Lucy... Já nechtěl...

Díval jsem se na oblohu a myslel na ní... Myslel jsem na její úsměv... Její oči... Její paličatost a nešikovnost... Bylo to, jako bych ji neviděl už léta... Zvláštní pocit.
Jak jsem se tak díval na tu oblohu, nemohl jsem si nevšimnout, že se zakryla celá obloha černými mraky. Asi bude pršet. Párkrát i zahřmělo a někde v dáli se i zablesklo.
,,Začíná bouřka! Běžte se schovat!" zaslechl jsem Miru, jak křičí na všechny diváky. Já se ale nezvedl... Nijak jsem nezareagoval... Jen jsem dál ležel a pořád na ni myslel... Je tak krásná... A já jí ublížil... Nenávidí mě...

Lucy:

Sledovali jsme, jak si dávali první rány. Nejdřív vedl Natsu, ale pak začal prohrávat. Ten mistr z temného cechu mu dal takovou ránu do břicha, že jsem se až lekla. Párkrát jsem i zavřela oči, abych se na něj nemusela dívat. Obzvlášť, když trpěl... Natsu...
Bylo mi ho líto...
Najednou se všechno kolem zatáhlo a my mohli vidět, že nejspíše bude pršet. Ne, bude bouřka... Hřmělo a párkrát se i zablesklo.
,,Začíná bouřka! Běžte se schovat!" začala na všechny Mira řvát. V tu ránu se všichni zvedli a začali se všemožně strkat, aby se odsud dostali.
Ale mě zaujalo něco jiného.... Byl to Natsu. Nehýbal se a neustále se díval nahoru. Snad není mrtvý... Lekla jsem se, když mi to tak přišlo.
,,Pojď Lucy!" chytl mě za ruku Gray a někam mě vedl. A co on? On tam zůstal!
,,A-Ale..." zakoktala jsem se. Z Natsua jsem nespustila oči. Pořád tam ležel a nikdo pro něj ani nedošel... Dala bych cokoliv, abych mu mohla říct jen pouhé 'Promiň'. Nevím, co to do mě vjelo, ale už jsem nebyla na něho naštvaná...
Uvědomila jsem si, že ho pořád miluji a že to já porušila náš slib, který jsme si spolu dali... Chtěla bych ho jít zachránit...! Já... Nikdy ho nepřestanu milovat! On je pro mě hodně důležitý a .... Nedokážu to! Musím jí!
,,Lucy!" zakřičel na mě Gray, když jsem se mu vyprostila ze sevření a rozeběhla se od něho. Promiň, Grayi... A děkuji za všechno.... Zmýlila jsem se... Už ani nevím, proč jsem řekla, že bych se do tebe mohla zamilovat. Bylo to ze zoufalosti? Možná...
Bežela jsem.... Běžela jsem za ním. Nikdy v životě, jsem neměla větší strach, jako právě teď. Taky bych mu chtěla říct, že jsem to všechno takhle nemyslela a že chci být pořád s ním. Navždy...
Začalo pršet a on tam pořád ležel. Bylo mi jedno, že budu mokrá, chtěla jsem za ním jít.
Začala jsem brečet, když jsem si vzpomněla, že za to všechno mohu já. Jsem strašná holka....

Natsu:

Zavřel jsem oči, abych si ji lépe vybavil. Všichni se už nejspíše běželi schovat. Nic jsem neslyšel. Alespoň, že mě tu takhle nechali. Nemá cenu mě zachraňovat, když si tohle zasloužím.
Z nebe skápla první kapka. Spadla přímo na mojí tvář. Nevím, jestli jsem byl v bezvědomí, nebo co, ale zdálo se mi, že vidím všechny moje vzpomínky, vzpomínky na Lucy.
Jak jsme se poprvé potkali... Byla to náhoda a jsem rád, že se to stalo.
Když vstoupila do našeho cechu... Ano, řekl jsem jí jiným jménem, když mi ukazovala její znak na ruce.
Naše mise.... Jsme ten nejlepší tým a spolu všechno dokážeme.
Naše dobrodružství... Na které nikdy nezapomenu.
Nebezpečí... Vždycky jsem jí chránil a chránit ji taky budu.
Strach, bolest a slzy... Máme jeden druhého, není se čeho bát.
A láska... Snad nejlepší pocit, který znám. Zažil jsem ho taky poprvé a to všechno díky tobě, Lucy. Vím, že jsem porušil náš slib, ale věř mi, že jsem tě nikdy nepřestal milovat. Teď mě jen mrzí, že jsem ti to všechno neřekl dřív. Že tě miluji... Asi by jsi byla mnohem šťastnější a nemusela by si kvůli mě brečet, když jsem tě opustil kvůli tvému otci... Odpusť mi to a třeba budeš v životě zase šťastná... beze mě...
Na obličeji jsem pocítil několik dalších kapek deště. Asi jsem se spletl, že jsem omdlel. Celou tu dobu jsem byl pořád při vědomí. Jen jsem si více na ni vzpomněl.
Otevřel jsem oči. Viděl jsem oblohu a tmavě šedivé mraky. Snažil jsem se myslet jen na tu oblohu. Přísahám, že kdybych teď myslel jen na Lucy, asi bych se brzo rozbrečel. Ale já si nedokážu pomoct.... Je pozdě. Brečím.
,,Natsu!" zaslechl jsem od někud její hlas. Vím, že to byla určitě jen moje fanzasie. Nic jsem tedy nedělal a dál se díval nahoru. Začalo vysvitat slunce. Alespoň, že nebyla bouřka, jak si všichni mysleli.
,,Natsu!" opět jsem ji zaslechl. Je zvláštní, jak si moje mysl dokáže přesně vybavit její hlas.
Najednou se mě něco dotklo. Byl to dotyk příjemný a hřejivý. Cítil jsem ho na své levé ruce.
Trochu jsem se pootočil, abych viděl, co to je. To něco, byl někdo. A byla to tan nejkrásnější osoba, jakou jsem kdy viděl. Lucy. Byla to ona. Ale... Myslel jsem si, že je to jen halucinace. V mém stavu bych se tomu ani nedivil.
,,Natsu..." zašeptala. Viděl jsem, jak jí po tváři tečou slzy, které spadly na můj obličej. Byla nade mnou nakloněná, aby se na mě mohla více podívat. Trhalo mi srdce ji takhle vidět. Ubrečenou.
,,Lucy?" překvapilo mě to. Byla opravdová. Už předtím mi bylo divné, že jsem cítil její dotek, když jsem si myslel, že je to jen pouhá halucinace.
,,A-Ano?" zašeptala zase ona a usmála se na mě. Chyběla mi... Všechno na ní mi chybělo.
,,Omlouvám se..." řekl jsem jí rovnou. Nevadilo by mi, kdyby mi řekla, že mi to nikdy neodpouští. Nedokázal bych jí ublížit. Znovu...
,,T-Ty? To... Já se t-ti omlouvám. Je to všechno m-moje chyba." sklopila hlavu dolu, až jí spadaly vlasy do obličeje. Bylo mi líto, že to řekla. Měla totiž pravdu v tom, že jsem se na ní ani jednou nepřišel podívat. Kdyby mi někdo řekl, že už není těhotná, tak... Moment. Co se vlastně stalo?
,,L-Lucy? Kde j-je... Naše dítě?" zeptal jsem se jí a podíval se jí více do tváře. Sice mi vadilo, že tam měla vlasy, ale byl jsem rád, že ji alespoň z části vidím.
,,U W-Wendy." zvedla hlavu. Vypadala, že byla šťastná z té otázky. Po tom, co se mezi námi stalo...
,,Miluji tě." řekl jsem. Asi by bylo zbytečné, kdybychom se tady začali hádat o tom, čí to byla vina. Chci na to zapomenout.
Vypadala překvapeně. Dívala se na mě a měla polootevřenou pusu. Její krásné hnědé oči se zaleskly a po tváři jí začaly pomalu stékat slzy.
,,Prosím... Nebřeč." usmál jsem se na ní. Přišla mi takhle hrozně moc roztomilá, když se ještě kvůli tomu červenala.
Rozbrečelo jí to ještě víc. Ty moje Lucy...
Chytl jsem jí za její ruku a položil si ji na své srdce.
,,Chci, abys věděla, že moje srdce bude vždycky patřit tobě. Bude mi jedno, když mi řekneš, že mě nenávidíš. Já svůj názor na tebe nikdy nezměním... A svoji lásku taky ne..." musím uznat, že mě to rozbrečelo, když se na mě stydlivě usmála.
,,Natsu... Já tě přece vždycky milovala..." začervenala se. Myslel jsem, že moje srdce pukne radostí. Tolik ji miluji...
,,Máme holčičku." usmála se štěstím na mě. Úsměv jsem jí ihned oplatil. Byl jsem rád, že změnila téma na něco tak krásného, jako je naše dítě.
,,Určitě je celá po tobě." zašeptal jsem a její ruku více stiskl.
,,Ne..." zavrtěla hlavou a usmála se na mě. ,,Je celá po tobě."
,,Nemůžu se dočkat, až ji uvidím." usmál jsem se na ní a políbil její ruku.
Miluji jí a jsem rád, že ona mě taky...

Awww... :3
Snad se Vám dnešní kapitola líbila ^.^
Chtěla jsem Vám ještě říct, co jsem dneska našla :D
Našla jsem stránku, kde si můžete shlédnout Dragon Cry :)
Bohužel ještě nevím, jestli to je pravda, protože když jsem si to chtěla pustit, vyskočila tam na mě tabulka, že se musím přihlásit. To mi zas takové starosti nedělalo, ale horší bylo, když to po mně chtělo číslo kreditní karty... xD
Ano, musíte si to zaplatit :(
Je to škoda... Těšila jsem se :) Tu kartu sice mám, ale radši si počkám, než abych za to platila :)
Ani pořádně nevím, jestli té stránce můžu věřit, že ten film tam opravdu je ;)
Každopádně jsem přeci jen trochu spokojená, když vidím na youtubu spoustu spoilerů :D

No nic... Další díl bude za 48 hodin xD

PS: děkuji moc za všechny
**♥hlasy♥** a omlouvám se, že se tady vždycky tak vykecávám xD
Pa :*